|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Jistoty a prosperita
Jedno se sociálním demokratům upřít nedá: nabízejí voličům to, co voliči chtějí. A oni se
chtějí mít dobře (prosperita) a taky chtějí, aby to bylo na pořád. Že to možné není? Vždyť je
to předvolební rétorika. Možnost nebo nemožnost realizace slibů, to je něco nepodstatného.
Jenom vemlouvavost tóniny je podstatná, a jak řečeno, toto umění se novému kapelníkovi
sociálních demokratů prostě upřít nedá.
I on je nervózní, protože preference ho stále ještě kladou na druhé místo za občanskými
demokraty a liší se jenom v odhadu, zdali je to o hodně nebo o málo. Už se zřejmě smířil s
tím, že vítězství, bude-li jaké, nebude nikterak drtivé. Odtud plyne další motiv této složité
serenády hrané voliči do ouška: vláda bude menšinová, stoprocentně bez komunistické
strany, s dvěma třetinami sociálních demokratů a jednou třetinou odborníků. Toto
rozdělení na sociální demokraty a odborníky taky budí úsměv, ale co naplat, pojem
"nestranický odborník" je taky něco, čeho si volič považuje.
Slibovaný pokles nezaměstnanosti je také úsměvný: kdyby sociální demokraté opravdu dovedli
snižovat nezaměstnanost, proč to neudělali za těch osm let, co jsou u vesla? Co by se muselo
stát a co by měli udělat, aby nezaměstnanost klesla? Sto šedesát tisíc slibovaných pracovních
míst rádi obsadí čilí pracovníci ze Slovenska a Ukrajiny. Domácí lidé stejně ochotně zůstanou
za sedět na měkké matraci sociálních podpor a budou se zabývat příjemnými a svobodně
vykonávanými melouchy, jak to dělali dodnes. Ale ani oni nebudou mít důvod, proč by neměli
volit právě ty, kdo jim takovou existenci umožňují, pokud samozřejmě půjdou volit, místo aby
šli na ryby.
ODS naproti tomu působí dojmem stále více nervózního a bezradného spolku. Ve světle
volebních odhadů se jeví jejich modré šance a tlusté peněženky jako námět na zajímavé
seminární práce, ale coby průmět do života jsou pouhou utopií. Strašení s komunismem také už
nezabírá. Od té doby, co si Václav Klaus vedle sebe nechal instalovat na balkón zámku v Lánech
Miroslava Grebeníčka, strašák komunismu už tolik nezabírá. Nehledě k právě probíhající
mediální kampani za definitivní rehabilitaci komunismu coby "odpovědné politické síly". Strašně nevyšel pokus zesměšnit sociální demokraty jakýmisi billboardy s karikaturami a maskami. Ne, takhle se nechová sebevědomá, silná politická síla, která ví, co chce.
Dnes je těžké, ba nemožné věrohodně prognózovat, jak volby dopadnou v tom smyslu, kdo v
nich vyhraje. S pravděpodobností hraničící s jistotou však lze předpovědět, že se nedočkáme
zásadní pozitivní změny, ať vyhraje ten nebo onen.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Stav Mimozemšťanů na konci prvního měsíce
Když si budete pročítat těch 60 příspěvků na naší stránce, podivíte se, kolik důmyslných nápadů se vynořilo a kolik
řešení lidé navrhují.
Nicméně bych dal do placu podnět, který je zatím, jak si myslím, opomenut.
Stále se zde objevuje pojetí "my", jako "my-lidé" a oni, tedy "oni - mimozemštané", Jenže nic
takového jako "my, lidé" neexistuje.
Dám příklad - onehdy mě zarazilo v debatě kolem navrhovaného loga České republiky (jde o
ty bubliny, myslím si, že je to pěkný, svěží, veselý nápad), když zaznělo" Češi vynalezli
kontaktní čočky".
Tak to přece nebylo! Kontaktní čočky nevynalezli Češi, ale pan profesor Otto Wichterle a
Češi udělali to, že ho otravovali, házeli mu klacky pod nohy, pak mu ukradli patent na
kontaktní čočky a za normalizace ho vyhodili z ústavu. To je zásluha Čechů na kontaktních
čočkách.
Takže, až někdo opravdu poletí do vesmíru, nebude to lidstvo, ale budou to vědci a technici
mimořádně vyspělého státu, už nedoufám, že to bude Amerika nebo nějaká země nebo skupina zemí
Evropy, tipuju spíš na Čínu. A pokud se tito lidé (ne lidstvo) setkají s emzáky, pak asi to
taky budou představitelé nějaké mimořádně kvalitní a podnikavé skupiny.
Je možné, že tito podnikaví a schopní se budou ochotni dohodnout s jinými podnikavými a
schopnými.
Jak se ale na to budou tvářit ti ostatní?
U nás na stránkách se debatuje například o tom, co by se stalo, kdybychom "my" přiletěli
"tam" a "oni" byli ve
válce. Tahle otázka mě zajímá, je blízko toho, co jsem zde vylíčil. Máte na to
publikovatelný názor? Pošlete!
|
PSÍ PŘÍHODY: Pán vrchu Mrázovka
Je to Sean, irský setr, čilý, veselý, a naprosto svobodný. Už dlouho
jsem ho neviděl. Dnes jsme ho s Bartem potkali po půl roce.
Sean, na rozdíl od minulého setkání, se tvářil přívětivě (on
je přívětivý, a dával najevo, že by se s Bartem kamarádil. Barta jsem měl a vodítku
(horolezeckém lanu). Řekl: Vrrr... a Sean? Pokrčil rameny, opět se otočil na podpatku a odešel, frivolně, krokem takřka tanečním. Čekal jsem, že uklouzne na ledu, protože podobně jako je to asi u vás je i Mrázovka proměněná v ledový vršek.
Musím připustit, že Bart mi neřekl na Seanovu adresu nic dobrého.
Je to trochu zvláštní, protože Bart je sportovec, ne násilník - a pere se výhradně se
psy, kteří se perou rádi jako on, tedy s Brokem, Maxem a samozřejmě i Tomem, kdežto psy
mírné povahy toleruje. A Sean má mírnou povahu.
Nejspíš mu závidí, že tak volně pobíhá, kdežto on musí chodit na vodítku.
Jo, kamaráde, to proto, že nemáš mírnou povahu...
Takže znovu, kdo je zde pánem? Bart, který každého přepere? Ne. Pánem Mrázovky je Sean,
protože je volný jako hodně zrzavý vítr, který svobodně povlává zasněženou krajinou.