Ústavní zádrhel
Špatná komunikace pracovníků Hradu s veřejností zavinila vlnu dohadů, které nakonec budou mít i soudní dohru. Miloš Zeman hodlá žalovat někdejší ministryni Džamilu Stehlíkovou za její veřejně publikované spekulace, že nedávný pobyt prezidenta v nemocnici u něho vyvolal stav zvaný delirium tremens. V duchu saturninovském uvádění na pravou míru se k případu vyjádřil i Václav Klaus s vysvětlením, že Zeman má játra poškozená svým životním stylem, takže poslední sdělení z večera středy 6. října má vodu v břiše, taktéž v souvislosti s dysfunkcí jater. Zdravý není, nezbývá než slušně popřát brzké uzdravení. Což nám nebrání v úvahách, co by se stalo, kdyby nebyl z jakéhokoli důvodu prezident schopen vykonat akt pověření vybraného politika úkolem sestavit vládu. Autoritativně se k věci vyjádřil ústavní právník Jan Kysela. Podle něho by demisi aktuální vlády přijal předseda dolní komory. Jím je člen Babišova ANO Radek Vondráček. Krizový stav řeší v ústavě článek 66. Na něho pak přecházejí povinnosti definované článkem 62, odstavce a až f. Tam ale není výslovně uveden akt pověřením sestavení vlády. Ale i kdyby se zdařilo nějak překroutit odstavec a) - jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi – by bylo nabíledni, KOHO pověří (jmenuje?).

Modelový příklad: volby vyhraje koalice Spolu s výsledkem 28% a na druhé pozici bude ANO s výsledkem 26%. Koho by Vondráček pověřil sestavením nové vlády poté, co by korektně dle ústavy přijal demisi vlády Babišovy? Vítězem voleb by byla koalice Spolu a jejím lídrem s aspirací na post premiéra Petr Fiala. Zeman inzeroval, že koalice neuznává (protiprávně, koalice je v souladu s ústavou a měla jednu jedinou kandidátku, byl to plnoprávní subjekt voleb). Pověřil by Vondráček znovu Babiše – s odvoláním na Zemanovo přání? Institut „přání nefunkčního prezidenta“ naše ústava nezná.

Toto jsou otázky, které si musíme nevyhnutelně klást v důsledku skandálně diletantského počínání prezidentových lidí na Hradě, kteří v takto vypjaté době nejsou schopni věrohodně informovat veřejnost a mají vinu na fámách rozjitřujících veřejnost.

Ještě k Babišově akvizici
Hlavním tématem voleb se stal Babišův barák na Azurovém pobřeží. Stranou jde drahota, ceny energií, Zelený úděl, astronomický státní dluh. Ale budiž.
Zbývá než povzdech.
Krátce po revoluci si Václav Havel koupil v Portugalsku nemovitost na břehu moře. Byl snad z toho nějaký skandál, v době, kdy si našinec těžko dovolil si dát kdekoli na Západě pivo? Ne. Havel nebo někdo koho tím pověřil se obrátil na realitku a ta vhodný objekt našla a Havlovi prodala. Tak je to prosté. Něco chci, mám na to peníze, tak si to koupím. Nikdo neměl žádné kecy.
Babiš na to jde jinak. Musí být offshorové firmy ad hoc založené a právníci vymyslí konstrukci a letí půjčka na jednu stranu a pak na druhou stranu. Proč si sakra ten barák nekoupil, když na to ty zdaněné peníze měl? Když ale má potřebu optimalizovat, proč pak leze do politiky jako hrdina boje proti svinským obchodním praktikám?

Volby se blíží
Opět připomenu, že se kroužkují jen čtyři kandidáti na dané kandidátce. Zakroužkování pěti a více zruší kroužkování, hlas zůstane platný. Je třeba přemýšlet, koho kroužkovat. Tady je třeba vzít rozum do hrsti. Každý kraj deleguje jiný počet poslanců, nejvíc Středočeský (26), nejmíň Karlovarský (5). Info najdete zde. Když jste dejme tomu v Pardubickém kraji, volíte deset poslanců. Vámi preferovaný subjekt má odhadované preference – dejme tomu – 25%. Z vaší kandidátky se do sněmovny dostane – plus mínus – dva až tři kandidáti (záleží na výsledcích, úvaha by měla vycházet z preferencí pro daný kraj a rozhodne i konečné přepočítání hlasů podle nové metody, ve které se snad někdo vyzná, já ne). Středočeši mají při 25% preferenci šanci dostat do sněmovny prvních – plus mínus – šest kandidátů. Chcete-li kroužkovat, pak musíte jít pod tuto hranici. A vzít v úvahu, že pokud kandidát dostane kroužky od 5% voličů vašeho kraje, předběhne všechny a ty za sebou odstrčí. Takže je to trochu na palici, ostatně jako celé tyhle volby.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Když se spací kufr probudí

Naši pejskové mají mnoho dobrých vlastností. Krom jiných neradi ráno vstávají. Obvykle jako první se vyhrabe z pelechu Nora, protáhne se a pak se postaví před koupelnou a čeká, až přijde nosič a dopraví ji do přízemí. Ano, od jejího loňského úrazu páteře ji musíme nosit. Gari se hbitě přesune do jejího opuštěného pelechu: pelech toho druhého je přece lepší, to platí mezi pejsky stejně jako mezi lidmi. Dolů pak přibíhá sama po úderu gongu – když nasypu granule do misky.

Tentokrát ale Gari přiběhla sama od sebe k mé půlce postele, opřela se o ni tlapkami a funěla mi do probouzejícího se obličeje. Že by se jí chtělo čurat? Kdepak, když jsem jí otevřel dveře, zjistila, že je venku zima a šla do kuchyně se zabývat miskami. Prostě, vjela do ní neposedná.
Naštěstí je to natolik řídký jev, že stojí za to, abych o něm psal do novin.