Také ve čtvrtek byla trapná "odposlechová aféra" tématem dne. Stenozáznam oné tiskové konference si můžete přečíst na serveru Česká média. Na otázku redaktora Českého rozhlasu Hrbáčka ministr vnitra
Ivan Langer odpověděl, vyjímám (přečtěte si plný text):
Nicméně, platí, že dnešního dne jsem i já obdržel informaci, že v souvislosti s tzv. únikem Kubiceho zprávy může být odposloucháváno zhruba 20
ústavních činitelů a novinářů, že v rámci vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy mohou být odposlouchávány také některé prostory, a to prostory v
Poslanecké sněmovně, prostory v jiných budovách v Praze, nevylučuji Českého rozhlasu, prostory nevylučuji na ministerstvu vnitra, a nevylučuji také, že
soukromé prostory. V tuto chvíli se velmi omlouvám, ale nemohu vám odpovědět na otázku, jestli to je standardní, nebo není standardní, je to velmi
čerstvá informace. Musím ji prověřit a pokud v tuto chvíli platí, že vy to víte, a tím pádem to ví všichni.
Pak do toho vpadl premiér Topolánek:
Já do toho vstoupím, pane redaktore, protože paradoxně na vaší straně i na této straně sedí oběti tohoto fízlování, takže rozčilujete se na
současného ministra vnitra zbytečně. To je samozřejmě „dračí vejce“ té minulé vlády, minulého ministra vnitra, a já chci říci, že Ivan Langer má pravdu v
tom, jestli mě necháte domluvit, prosím vás, děkuji. Ivan Langer má samozřejmě pravdu v tom, že to je v pravomoci soudce, že to je v pravomoci státního
zástupce, nicméně, to, že je tady fízlována celá řada novinářů a politiků, je určitě s podivem, a od toho je tady sedmá velmoc, aby na tu věc upozornila.
My samozřejmě můžeme dělat jenom to, co nám umožňuje zákon.
V tu chvíli si asi oba, Langer i Topolánek, mysleli, kdoví jak chytře to vyjádřili. Ve skutečnosti se zachovali jako slon v porcelánu, abych použil
nejmírnějšího termínu.
Návod pro ministra vnitra, který bude mít více fištrónu než pan Langer, až se dostane do podobné situace, tedy, až dostane esemesku o odposleších:
Děkuji za otázku, věc nechám prošetřit. Poté mlčí.
Ministerský předseda, který bude mít víc fištrónu, než pan Topolánek:
Mlčí, neplete se do toho, protože je to věc v kompetenci ministra vnitra, který má fištrón, a tudíž nerozmazává nic, dokud je to v rovině zprávy esemes a
nechá věc vyšetřit.
Bohužel, jak vidno, máme ministra vnitra a premiérministra jiného druhu, takže aféra duní. Oba nahráli protivníkovi na smeč zrovna v době, kdy se
sociální demokraté chystají oplatit protivníkovi Grossovu aféru a budou rožnit Topolánka interpelacemi v parlamentě.
|
PSÍ PŘÍHODY: Otázka profesionality
Iris je i při svém víc jak pokročilém věku zdatný běžec. Nějakých třicet kilometrů ve svižném tempu není pro ni žádný problém. V blízkosti našeho
bydliště jsou nyní zoraná a uvláčená pole, širokánské dlouhatánské rovné plochy. Iris se po nich pohybuje jako kapka na rozpálených kamnech.
Večer, když slunce zapadá a svítí šikmo, se Iris dělají za patami obláčky. Včera jsem to chtěl vyfotit. To znamenalo: vypustit Irdu na pole, nechat
ji uběhnout dvě stě metrů a pak ji přivolat.
Iris pádila, obláčky se jí za patami dělaly, já fotil. Ale... povedly se ty fotky? Na displeji digitálního fotoaparátu si můžete výsledek
zkontrolovat, jenže to není spolehlivý ukazatel. Displej je starý šmajchlíř, dělá fotky lepší,než ve skutečnosti jsou.
Takže znovu, pro jistotu.
Podruhé už obláčky nebyly takové a napotřetí skoro žádné, Iris se blížila liknavě.
Takže počítejte se mnou. Dvě stě metrů tam, dvě stě zpátky, to jsou čtyři stovky metrů, krát tři, kilák dvě stě. Omrzelo ji to, otrávilo ji to - ji,
pro kterou není třicet kilometrů, jak řečeno, žádná míra! Ona není žádný profesionální herec, který dokáže jedno a totéž udělat desetkrát za sebou. Ona
není vůbec žádný herec.
Je to pejsek, a není ráda, když ji citýruju.