Polemika s Pavlem Šafrem
Až na morek kosti mě rozebral Pavel Šafr v serveru Forum 24 v článku O hluku a smradu fejetonisty Ondřeje Neffa kvůli mému fejetonu Zákon proti smradu (zde). Na věci je pikantní, že základní východisko sdílíme a na ruskou propagandu máme zřejmě absolutně stejný názor. Zásadní důvod k rozepři je tedy malý, pokud vůbec nějaký.
S jednou, pravda, zásadní výhradou.

Mám vážné pochybnosti o účelnosti zavedení zákona proti dezinformacím. Své stanovisko jsem ve zmíněném fejetonu vysvětloval na příkladu. Zákaz osmi dezinformačních webů ze strany CZ.NIC jsem přirovnal k situaci, kdy číšník vyhodí z hospody člověka, který tam dělal rotyku. Dejme tomu svévolně. Je tedy třeba zavést zákon proti rotyce? Co to je hlučné chování? Co je to smrad, jak ho definujeme? Nebo jinak: co je to dezinformace? Jak ji budeme definovat? V případě sporu bude rozhodovat soud. Budeme mít soudní znalce na dezinformace?

Nejhorší ovšem je zneužitelnost navrhovaného institutu. Připomenu příklad Michala Klímy, úctyhodného muže, mám ho osobně rád a vážím si ho. Je od března vládním zmocněncem pro média. Okamžitě mu přidělili nálepku vrchního cenzora a to nikomu nic nezakazoval a nic nepřikazoval. Jakékoli grémium pověřené dohledem na dezinformace je automaticky považované za cenzurní úřad. Pověst demokratického státu tím trpí. Opravdu toto chceme?

Myslím, že když se má zavést tak zásadní zákon, je dobře zvážit všechna pro a proti. Veškerá moje životní zkušenost mě vede ke skepsi k nápadu zřídit takový zákon. Nacisté a po nich komunisté nasazovali drtivou represivní moc proti tomu, co dnes elegantně a zdvořile říkáme dezinformace. Nebylo to nic platné, ostatně, ani zastavení osmi webu ze strany CZ.NIC k ničemu podstatnému nevedlo. Zákazem se jen přivedla voda na mlýn těm, kdo produkty putinovských trollích dílen často i bez přímé zlé vůle šíří. Proti dezinformacím pomůže, když si stát bude počínat rozumně a získá si důvěru občanů. Pak bude méně těch, kdo jsou dnes ochotní věřit kdejaké pitomosti, jenom proto, že je to něco jiného, než co hlásá oficiální televize.

Víc nemám co k článku pana Šafra dodat a přál bych si, aby eventuální diskuse byla vedená klidně a věcně.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Sklenička

Ljuba po večerech zastříhává naši japonskou borovici. Říká tomu kjótský sestřih (podle Kjóta, metropole japonských zahrad) a je s tím nesmírná piplačka, celkem to zabere tak týden práce (ne od rána do večera, samozřejmě, ale od začátku do omrzení). Asistuju tím, že si přinesu židli a kibicuju a snažím se něco povídat a vykonat drobné užitečnosti, jako že dojdu pro sklenici se sodovkou se šťávou.

Nora také kibicuje. Vždycky když se něco dělá je u toho. Kjótskému sestřihu moc nepřidá, tak se aspoň motá kolem. Jak to udělat, aby nepřevrhla skleničku?

Drama skončilo šťastně. Jedna větev ostříhána, do Nory se dala zima a šla na pelech dřív než stačila skleničku převrhnout.

Ten úkol zbyl na mně.

Čtěte neff.cz.