Tomu se to mluví
Ministr Financí Eduard Janota předložil veřejnosti projekt, podle něhož by se DPH zvýšilo o dva, respektive jedno procento, dolní sazba z 9 na 11 procent a horní z 19 na 20. Jinak bude schodek přes dvě stě miliard, pokud by návrh prošel, bude "jenom" 160 miliard. Bez úsporných opatření se řítíme do krachu maďarského typu, předvídají někteří odborníci.

Tomu se to mluví, Janotovi! Je to ministr dočasné, úředně nominované, voličům nikoli odpovědné. Nemusí se nikomu lísat do přízně, nemusí si křesla kupovat. Janota se svým nápadem přišel zrovna do chvíle, když začíná jarmark. Kupují se hlasy, ideje jsou zapomenuty, nejsou žádné, projekty nemají cenu, proč se jimi zabývat, perspektiva žádná, jde jen o to, urvat co největší podíl na moci a sobě a kamarádům přihrát největší kšefty. To je smysl české politiky. Jestli bude schodek 160 miliard nebo 260 miliard, tyto pány nezajímá. Nezajímá to ani voliče, protože si schodek 160 nebo 260 miliard nedovede představit a když mu někdo řekne, že ho bude třeba uhradit, mávně nad tím rukou. Jak je to dávno, kdy jsme se rozčilovali nad magickou hranicí schodu 100 miliard! Nestalo se nic. Proč se rozčilovat nad 16 nebo 260 miliardami?

Nenápadně, jaksi zdola, politolog Petr Robejšek předvídá, že budeme mít po volbách velkou koalici. Třeba ho poslali, aby na to lidi připravil... Myšlenka velké koalice není principiálně zavrženíhodná, stejně jako nebyla principiálně zavrženíhodná opoziční smlouva - kdyby její smysl byl ve službě veřejnosti, státu, občanům. Opoziční smlouva se ale zvrhla v bezuzdné rozdělování postů pro "oposmluvní strany". Totéž ve větším by se dalo čekat, kdyby se Robejškova předpověď splnila. A že by se "velkokoaliční" strany seriózně snažily odvrátit katastrofu? Ať se přihlásí, kdo to očekává... ZLOBENÍ S ASTONEM: První společné malování
Pro zábavu maluju, v poslední době hlavně na vernovská témata - jak pořád píšu ty verneovky (jeden pán vymyslel slovo verneffky). Však taky máme doma něco, čemu hrdě říkám ateliér, mám tam stojan, almárku, v ní barvičky. Obstarám si i stoleček, zatím řeším stoleček dvouvěrtelovým košem a na něm je deska s malovacím haraburdím.

Tohle je zatím můj poslední opus, jak visí u Wiesnerů v Olešku v galerii. Jmenuje se Setkání na moři.

Mám radost, že i Dominku malování baví. Útočí na papír s neobyčejnou vervou, nemaluje žádné umrněné blechy, miluje výrazné tvary a barvy. Jen s tou výdrží při práci je to slabší, ale tuším, že se to bude zlepšovat.
Takže v pátek jsme nastoupili společně - dostala svůj stojan, přivezli jsme jí do Zvole tempery a štětce, no a malovala:

Tatínek říkal, že novorozenec má možnost se stát čímkoli na světě a že ty možnosti věkem klesají. Tříletá Dominka může být pořád ještě v podstatě čímkoli, od malířky po tanečnici nebo hajzlbábu, těch osudových nitek je vskutku nepočítaně. Přál bych jí spíš tu malířku než hajzlbábu a pokusím se působit na to, aby to tak dopadlo.

Zatím to dopadá slibně, první jeji obraz je hotov. A visí u mě v ateliéru.
Jo a oba obrázky jsou focené mobilem - mám teď mobil s foťákem!!!