Máme za sebou demonstrační týden. Byl jsem sedmnáctého na Národní, moje paní s mladými a vnoučkem o dva dny dříve na Letné. U klávesnice sedím v pátek 20. listopadu. V médiích čtu, co zlého se chystá na tento den v Německu. Hlavou mi při tom letí obrazy z Paříže, Marseille a Milána. Už je vám snad jasné, kam tím mířím. U nás se při demonstracích drancovalo jen v roce 2000 (byl jsem u toho). Postarali se o to nikoli chirurgové z dovozu, ale pokrokáři z dovozu, italská skupina Ya Basta. Šlo tenkrát o zasedání MMF a Světové banky. Ne, u nás se při demonstracích nevylamují výlohy. Nedělo se to ani v roce 1989, kdy šlo opravdu do tuhého. Vše jde v poklidu, organizovaně, až se zdá, že jde o lidovou zábavu typu Matějské poutě. Zkusme o tom chvilku přemýšlet. Spolek MICHPRD Mikuláše Mináře je bezesporu profi firma. Na Letné všechno šlo perfektně, jako se to osvědčilo už dřív. Jinak by se tam moje paní se čtyřletým vnoučkem nevydala. Spolek si vysloužil označení „firma na zážitky". Zní to ošklivě, že? Jenže na Letnou se vydalo – ať už 200 nebo 400 – tisíc lidí ne proto, že bažili po zážitku nabízeném panem Minářem, ale protože je štve buranský způsob, jakým aktuální vládní trojka vede správu věcí veřejných. Tahle Babišova vláda je jiná než předchozí Babišova vláda. Je zhovadilá. Andrej Babiš to možná sám nezavinil, ale připustil to. Části veřejnosti to vadí natolik, že kvůli tomu obětuje nedělní odpoledne výpravou na Letnou. Firma na zážitky? Možná. Ale představte si, kolik lidí by na Letnou asi přišlo, kdyby je tam pozval Vít Rakušan. Nebo Zdeněk Hřib. Nebo Martin Kupka. Zkrátka, máme tu firmu, která zařídí, že může svoji frustraci ventilovat každý, komu například vadí, že ministerstvo obrany vede vlastizrádná politická strana za účelem rozložení armády. Teď už jen dvě poznámky, víte, že nejsem přítel dlouhých textů. Na Letné se poslouchaly řeči. Obsah jedné pronikl i ke mně, třebaže jsem tam nebyl a jeho pitomost mě udivila. Mikuláš Minář se zmocnil teze Václava Havla o zelináři vystavujícím komunistické bláboly za výlohou a pochopil to tak, jako že se teď reklama na MICHPRD má dávat do výloh a třeba i za okno bytu. Kdyby Havel žil, asi by neumřel smíchy. Spíš by posmutněl nad tak totálním nepochopením jeho obrazu, jímž vysvětloval podstatu teze „života ve lži". Minářova ignorance je udivující. Jsme přece nadále v éře Havlových zelinářů. Zachraňování planety skrze přimontované špunty petflašek je stejná pustá lež, jako spojování proletářů. Udělejme všechno na elektřinu a zrušme elektrárny, to je dnešní život ve lži. Banka si vyvěsí na fasádu ukrajinskou vlajku, ale odmítne financovat výrobu munice, protože škodí životnímu prostředí, to je život ve lži. Někdo by to Minářovi měl vysvětlit. Druhá poznámka se týká zprivatizovaného 17. listopadu. Je to hezký termín, používal se i letos. Má podporu ve faktech. V této souvislosti se připomíná pískání a nadávky při kladení věnců. Andrej Babiš letos raději utekl až do Izraele, aby se jim vyhnul. Na druhou stranu ale, co kdy pozitivního na téma „listopadový převrat" řekl? Kdo se ohání „polistopadovým kartelem"? Holt, na tu Národní chodí ti, kteří jsou rádi, že komančové šli od válu. Není divu, že se jim nelíbí, když tam potkají někoho s komančskými móresy. Tak nějak to s tou „privatizací" vidím. Háček je v tom, že časem se z Nory stala zarputilá stařena, kdežto Gari s věkem pochopila, že nemá smysl si stavět hlavu a dělat potíže. Je s ní teď lepší pořízení, s ní, čertovskou Gari, než s andělskou Norou. Co ale s tím? Mám snad měnit obojky? Neudělám to. Zvyknu si na novou tradici. Červená je andělská a modrá patří čertovi. Zarputilému. |