Jsou i dobré zprávy. Největší radost mi v nedávné době udělalo sdělení, že Rolls-Royce si vybral Škodu JS jako jednoho ze dvou dodavatelů dílů pro malé modulární reaktory. Není to žádný blesk z čistého nebe. Na firmě Rolls-Royce SMR získal ČEZ, respektive Škoda JS, dvacetiprocentní podíl už loni a v té souvislosti se podepsaly výhledové dokumenty o spolupráci. Podobné dokumenty se uzavíraly s firmou Curtis-Wright, to zřejmě bude ten druhý dodavatel, o kterém se ve zprávě hovoří. Je to obrovská satisfakce a důvod k autentické národní hrdosti. Pokud nezůstane u listin a podpisů (zkušenost mě naučila brzdit nadšení), bude to velké vítězství. Nepodařilo se úplně zardousit znalostní a výrobní kapacitu v oboru jaderné energetiky, přestože byl tento obor – a namnoze dosud je – pod soustavným nenávistným politickým tlakem. Pokud skutečně začne v Temelíně fungovat reaktor vypracovaný s účastí Rolls-Royce a Škoda JS, bude to přelom v energetice, jako byl listopad 1989 v politice: tehdy zvítězila pravda a láska nad komunistickou nenávistí, toto bude vítězství rozumu nad zelenou umanutostí. Důvodů k optimismu mám víc než obvykle. Neudržitelný je dosavadní koncept, založený na nerealistických představách o budoucnosti poháněné soláry a větrníky. Kolem něho vzniklo nové náboženství a je tedy nutno k tomu to nesmyslu zachovávat aspoň zdání jakési úcty. Proto se chystají „malé modulární reaktory", aby věřící nebyli příliš vyděšeni. Je to něco podobného, jako automobil mild – hybrid. On je to prostě automobil vybavený normálním spalovacím motorem, ale má silnější baterku, která mu vypomáhá při akceleraci. Klimatista se nažral a automobil zůstal celý. Moc bych si přál, aby nezůstalo u podpisů. Zatímco na naši politiku je neútěšný pohled jako na pole nekompetence, v hospodářské a průmyslové oblasti je to jiné. Z toho je vidět, kam odcházejí schopní a činorodí lidé. Když byl posledně u nás na návštěvě americký generál Grynkewich, velitel sil NATO a velitel amerických sil v Evropě, řekl doslova: „Máte tu obrovskou inovační sílu. Pokud zvýšíte výdaje na obranu, vidím tu velkou ekonomickou příležitost, Česko by mohlo být novou technologickou supervelmocí Aliance." V tomto duchu jedná v USA i ministr zahraničí Petr Macinka, když se zmiňuje o možnosti, že by se české firmy zapojily do americké zbrojní výroby. Ostatně už to jede, Česká zbrojovka se po akvizici Coltu proměnila v Colt CZ Group, v Americe působí Strnadova Czechoslovak Group, ale také Meopta, která přešla na vojenskou výrobu dávno za minulého režimu a pokračuje v tom dodnes. Účastní se i další firmy. To všechno jsou dobré věci. Na politicích teď leží velký úkol: neházet klacky pod nohy. V tomto ohledu bych ale optimismem tolik nehýřil. Ona ta tráva mi byla k pasu a to znamená, že pro Gari a Noru nabízela schovávačky a bludišťata a náramnou zábavu. A to se zmiňuju jen o výšce. Kolik všelijakých živočichů se tam schovávalo a kolik zajímavých stop a pachů tam pejskové objevovali! Není divu, že dávali najevo nelibost. Mohl bych je uklidnit proroctvím, že v sobotu začne pršet a tráva pak poroste jak zjednaná a než se nadějeme, bude zase k pasu. Ale jak je znám, nedají na řeči a na proroctví. Spoléhají se jen na vlastní čenichy. |