Jak umravnit zlobivého hošíka
Volby v Německu dopadly podle očekávání, totiž katastrofou. Tento silný pojem jsem nepoužil já, naprostý laik v německé politice, ale německý kancléř Fridrich Merz. Berlín bude rudozelený a Meklenbursko bůhví jaké. Vyhrála AfD výsledkem nedaleko čtyřicetiprocentní hranice, kdežto Merzova CDU se propadla až dolů k prahu volitelnosti. Vůdčí stranou v Berlíně se stali doslova komunisti. Mají čtvrtinu hlasů a spolu s AfD a levičáckou BSW se mohou pochlubit vzestupem. CDU, doposud vládnoucí strana v hlavním městě, ztratila třetinu voličů a je za komunisty druhá. Angela Merkel zasela a teď nastala sklizeň. Výsledky nepříjemně připomínají Německo před sto lety, čímž tu nechci krákorat, že to musí dopadnout stejně. Směs sociálního státu, migrační slepoty a zeleného snu má ten následek, že nasranost zasáhla všechny vrstvy obyvatelstva. Na výsledky si počkáme, překvapení asi žádné nebude. Sloupečky na titulní straně Bild.de odpovídají tomu, co se odhadovalo dopředu. Mě mrazí hlavně vidina komunistů v Berlíně. Dobře si to město pamatuju z doby, kdy v něm vládli absolutně a stříleli každého, kdo chtěl uprchnout. Dá se ale čekat, že největší povyk zase bude kolem vzestupu AfD v Meklenbursku. Přitom výsledky naznačují, že tam vznikne koalice levičáků ne moc vzdálená berlínskému řešení. To je ale zatím budoucnost, byť blízká.

Můžeme čekat, že v souvislosti s posledními volbami ožije debata o požární zdi – nebo „protipožární zdi“, jde o totéž. Spolupráce s AfD je zkrátka nepřekročitelné tabu. Stále častěji však slyšíme, že je to chybná politika a že vtažení AfD do vlády by mělo za následek její umravnění a následný pokles popularity.

V té souvislosti mě napadl příklad ze života. Že zlobivého hošíka nepošlou do polepšovny, ale zařadí ho mezi Rychlé šípy. Hošík se postupem času umoudří, a když se z něho rovnou nestane Mirek Dušín, tak aspoň Rychlonožka.

Potíže jsou dvě. On se ten zlobivý hošík zpravidla nepolepší. Naopak, naučí Rychlé šípy kouřit cigarety, chlastat pivo, a když pak přitáhne do klubovny hanbaté obrázky, je hotovo.

Druhá potíž je závažnější. AfD není zlobivý hošík. Zmocnila se témat, kolem kterých chodí politické Rychlé šípy opatrně a dělají, že je nevidí. Co by totiž znamenalo zrušení „požární zdi“? Nutně by vyžadovalo převzetí přinejmenším části agendy AfD – tedy zásadní přitvrzení migrační politiky a stejně zásadní revizi Green Dealu. Ani jedno, ani druhé nelze podniknout bez přenastavení smluvního a právního rámce. Pro příklad nemusíme chodit daleko: Trump odstoupil od Pařížské dohody hned první den svého druhého mandátu loni v lednu…

Navíc, Rychlé šípy by měly šanci na umravnění zlobivého hošíka pouze tehdy, pokud by si zachovaly číselnou převahu. Mirek Dušín s Rychlonožkou ale nemohou „mezi sebe“ převzít celé Bratrstvo kočičí pracky. Ani v tomto ohledu nemusíme pro příklad chodit daleko. Dokud u nás bude mít Babiš více než dvojnásobnou podporu oproti svému nejbližšímu soupeři, spolupráce se musí rovnat pohlcení.

Vidíme to na příkladu Motoristů. Namluvili důvěřivější části pravicových voličů, že se stanou hlídacím psem ANO. Ve skutečnosti fungují jako ňafající psík pro obveselení – a taky k nasrání, jak už to ňafající psíci dovedou.

Zpátky k Německu. Postup extrémní levice v Berlíně a nacionalistů (bohužel nejen) na území někdejší NDR není absolutně nic, z čeho bychom měli mít aspoň náznak radosti. Autentický demokratický střed ztratil dynamiku, drží ho jen senioři. Mladí chtějí buď rázné řešení zleva, anebo nastolení pořádku zkráceným procesem. Těším se na zveřejnění statistik, jak volili ti šestnáctiletí, které tu poprvé pustili k urnám.

Malý nedělní výjev
Sedím v patře v pracovně, Ljuba s pejsky je dole. Slyším ruch. Snažím se soustředit na práci, nějak to nejde. Ljuba na mě volá. Jsem holt hluchej a špatně rozumím, když je někdo v jiné místnosti, natož v jiném patře.

"Co je?" křičím. „Vynes Noru nahoru, chce za tebou!"

No jo, ale Gari slyší křik a začne štěkat a vyrazí dveřmi na terasu a oběhne barák. Nora slyší Gari štěkat u vrátek a vykomíhá se za ní a ječí ze všech sil.

Je klid. Po čase slyším ruch. Naslouchám, co na mě bude Ljuba volat.
Vejde Ljuba a nese Noru v náručí, Složí mi ji k nohám.

"Všechno musím dělat já," poznamená a vrací se dolů. Opatrně, aby jí nepodrazila nohy Gari, jak se žene nahoru za Norouo.