Vražda rekultivace hnědouhelné pánve
Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) chce peníze, které Severní energetická ušetřila na rekultivacích hnědouhelného lomu ČSA na Mostecku, rozdělit obcím podle původní dohody, informuje nás web Českého rozhlasu. Věty si nevšimnete, článek přejdete jako nezajímavý. Přitom je to tečka za jedním z nejhorších zločinů, které se u nás za posledních deset let odehrály.

Ušetřit za rekultivace… Jak vůbec někdo může něco tak nehorázného napsat či vypustit z úst! Může a má k tomu plnou podporu pokrokové veřejnosti. Ekologisté odjakživa nenávidí rekultivaci. Je to stejná absurdita, jako jejich nenávist k jaderné energetice. Vidíme, v čem je jádro jejich patologické ideologie: nenávist k civilizaci, bez níž by někde živořili a nebylo by o nich slyšet.

Rekultivace krajiny zasažené povrchovou těžbou uhlí je vedle zdravotnictví jedna z mála dobrých věcí, zděděných po minulém režimu. Bohužel o ní málo kdo ví. Lidé, kteří projíždějí lesnatou krajinou hnědouhelné pánve netuší, že les vznikl díky rekultivaci. Jezero Milada je rekultivace. Městské čtvrti Mostu stojí na rekultivovaném území. Plochy polí jsou na rekultivaci. Nevšimnete si toho, protože je to normální kulturní rozmanitá krajina a to byl cíl. Desítky let to šlapalo, až přišli ekologisti a jim po boku uhlobaroni a ambiciózní činovníci v roli státníků a skončilo to.

Princip byl prostý: do ceny natěženého uhlí – opakuji, že vše vzniklo už dávno za bolševika – byla zakalkulována obnova krajiny. Fungovalo to tak, že stroje postupovaly, ornice se ukládala stranou a hlušina taky stranou. Jak těžba pokračovala, stejným tempem se napravovala škoda. V době, kdy jsme doháněli USA a brigády socialistické práce plnily plán na sto patnáct procent a nešlo koupit hajzlpapír, rekultivaci nám záviděli v celé Evropě a jezdili ji studovat a napodobovat. Ekologisti ji vždycky nenáviděli. Prosazovali „sukcesi", tedy „samovolnou obnovu". Znáte ji ze Šumavy a z dalších lesních oblastí, postižených „ochranou přírody". Teď tam nechoďte hrozí požáry.

Proces rekultivace byl nevratný, obsažený v zákonech a dlouho po převratu nebylo možné s ní pohnout. Bylo třeba mravenčí práce lobbistů těžebních společností, aby se podařilo rekultivaci zastavit. Současný ministr Červený je ubohá figura na konci této cesty podlosti. Výraznou úlohu sehrál ve finále lidovec Petr Hladík (jeden z mnoha důvodů, proč už nikdy nevolit lidovce). Samozřejmě, že se teď Pavel Tykač raduje, že se „ušetřilo na rekultivaci". Radují se starostové, protože jim přitečou peníze, vždyť kde peníze tečou, vždycky něco ukápne. Těžba se zastavila, chytráci se těší na dotace na stavbu občasných zdrojů (až nebude svítit a foukat, vona se vonděkud ta elektřina doveze). Prachy se rozplynou.

Poslední, kdo to mohl zarazit, byl Fiala a jeho ODS. Jenže na to neměl čas. Musel vysílat signály a chystat Česko pro třetí tisíciletí (nebo čtvrté… už nevím).

Tři ohlédnutí
Je před polednem, venku vedro. V kuchyni se naplnil koš na plasty, nastala chvíle navštívit kontejnery na tříděný odpad. Beru koš, Nora se zvedá, Gari ani neotevře oči. Vyjdu s košem na předzahrádku, Nora za mnou. Zavřu domovní dveře a jdu k vrátkům, s Norou v patách. Vyjduu na ulici a přejdu na protější chodník. Ohlédnu se poprvé.
Nora zůstává mezi vrátky.
Jdu dál a na rohu se ohlédnu podruhé. Nora dál stojí mezi vrátky. Bodejť by nestál, komu by se chtělo do vedra. Zajdu za roh a pokračuu v misi.Kontejnery stojí na osluněnéčásti ulice, jdu stínem. Přejdu na druhou stranu, otevřukontejner a ohlédnu se potřetí. Nora to nevydržela s nervy,. vypravila se za mnou. Alezůstala stát na té straně ulice, kde je ve stínu chládek.