Letní čas ještě pět let
Ještě pět let a pak se uvidí. O co jde? O střídání letního a zimního času. Je to oblíbené téma k diskusím a také na Neviditelném psovi jsme to už několikrát probírali. Nechci napsat „řešili", protože tu není nic k „řešení". Někdo je stoupenec střídání času (já), někdo by chtěl trvale zavést středoevropský čas natrvalo. Podle STEM až 80 % lidí starších 45 let je proti střídání času, celkově je to do 70 %. No jo, ale trvale letní čas by chtělo 40 %, kdežto trvale středoevropský jen 24 – 31 %. Většina lidí je tedy proti střídání, ale zavést něco trvale chce jen menšina. Tak tohle je skoro kvadratura kruhu a dohoda je tudíž v nedohlednu.

Není divu, že i Babišova vláda se ostýchá problém rozseknout a chystá nařízení, že se čas bude střídat ještě dalších pět let. Pak se uvidí.

Co se změní za dalších pět let? Nic. Zase tu budou lidi pro a lidi proti. My, co jsme letňáci, máme rádi, že je dlouho sluníčko. Teď v srpnu se smráká v osm, kdyby byl SEČ, už by chodila Klekánice. Argument proti střídání: změny času prý devastují psychiku. No, teď v létě se hodně cestuje. Takzvaný jet lag neboli pásmovou nemoc pociťuje ten, kdo přeletěl tři a více časových pásem. My se ale bavíme o posunu o jednu hodinu, nějaký jet lag nepřichází v úvahu. Změna času o hodinu je naprosto běžná, všední záležitost. Zná ji každý, kdo byl na dovolené v Rumunsku, Bulharsku, Řecku nebo Egyptě. Musí podle odpůrců střídání času pociťovat trýzeň (je tam o hodinu víc) jak při příjezdu, tak po návratu. Návrat z turecké Antalye by byl vražedný – mají tam dvě hodiny navíc. Opravdu se mi nezdá, že by ti lidé trpěli.

Osobně mám ještě jeden argument navíc. Letní čas by chtěl zrušit ministr sportu Boris Šťastný. Tím je pro mě řečeno vše.

Karambol
Sedíme u snídaně v obýváku. Ještě je chládek, necháváme tedy dveře na terasu otevřené. Gari s Norou podřimují ve svých křesílkách. Najednou se terasou mihne bílý stín. Kočka!
Gari s Norou ji neviděly, ale postřehly, jak s Ljubou vztyčíme hlavy a pochopily z toho, která bije. Bůh ví, jak se stalo, že se Nora dostala k otevřeným dveřím jako první. Jenže nevybrala chudák zatáčku, podklouzlo jí to, sekla sebou a zatarasila Garině cestu. Taky se tomu říká velká hromada. Než se těch osm tlap rozpletlo, kočičí stín splynul s historií. Nezbylo pak než chodit po zahradě a tvářit se důležitě: úkol, jehož se obě dámy zhostily skvěle.