Další vyloučený ze zájezdu
Prezident Petr Pavel se „nezúčastní zájezdu" vlády na summit NATO v Ankaře a předseda senátu Miloš Vystrčil nepojede armádním speciálem na Tchaj – wan. Na první pohled je to další kousek ze série dětinských naschválů. Na druhou stranu ale dlužno uvážit, proč by Miloš Vystrčit měl na Tchaj-wan armádním speciálem jet.

Předseda senátu je ústavní činitel. Za určitých – velmi nepravděpodobných – okolností by vykonával některé funkce prezidenta republiky a hlídá jeden ze sedmi klíčů Korunní komory, kde jsou uschovány české korunovační klenoty. Coby předseda senátu a senátor je ale jednoznačně součástí moci zákonodárné, nikoli výkonné. Proto je jaksi záhadou, proč by právě on měl vést výpravu podnikatelů a akademiků na Tchaj – wan? Náleží mu zahraniční reprezentace senátu. V citlivých případech se ale čeká, že bude jednat v souladu se zahraniční politikou vlády. Přeje si vláda nadstandardní vztahy horní komory parlamentu s Tchaj – wanem? Určitě nikoli. Myslí si Miloš Vystrčil, že si to vláda přeje? Sotva. Jakou tedy měl asi představu, co se stane, až si o armádní letoun pro cestu na Tchaj – wan řekl? Těžko říct…

Andrej Babiš se paralelně s touto patálií rozhovořil o hodnotové a pragmatické politice. Ta hodnotová nic podle něho nepřinesla: bohužel, tchaj – wanská továrna na čipy se staví v Drážďanech a nikoli na našem území, jak jsme si přáli. Nicméně jinak ale jsou obchodní vztahy s Tchaj – wanem lepší než s komunistickou Čínou. Je to výsledek hodnotové politiky, nebo pragmatismus?

Ani tuto záhadu nerozlouskneme. Babiš zřejmě taky bude prosazovat pragmatickou politiku na všechny azimuty. Hned dodal, kam ho ty azimuty zavedou. Jmenoval Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán. Jo, tak to bývá s těmi všemi azimuty. Vedou na východ… většinou. Naštěstí ne vždycky. Karel Havlíček se vypravil nedávno do Texasu. Snad tam něco pragmatického dohodl.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zase do kabátků
Ráno pršelo, pořádně, po mnoha dnech. Prorokovali pět, padlo osm milimetrů. Přivolal jsem to já, protože jsem uložil pejskovací kabátky na příští zimu.

Moc rády strčily Gari s Norou hlavy do límce, když viděly, co se venku děje. Já si nasadil klobouk, ne čepici… a nepromokavé boty jsem měl na žmach a kalhoty taky.

Po poledni se počasí umoudřilo a dokonce vyšlo sluníčko.. Na odpolední procházku Gari vyrazila statečně, Nora váhala.

Dyť prší, vyčetl jsem jí z postoje.
Neprší, namítal jsem.
Ale mohlo by, (ne)zněla odpověď. Ale šla. Když už byla venku Gari...