Tři projevy k Novému roku
Prezidentův projev byl očekávatelný, premiérův překvapil a projev předsedy sněmovny byl… taky očekávatelný. Dohromady přispívají k obrazu politické scény, jak ji můžeme v roce 2026 sledovat.

Kdybychom konzumovali jen projev Petra Pavla a Andreje Babiše, nabyli bychom dojmu, že duha klidu a míru se klene nad našimi hlavami. V prezidentově projevu najdeme jen jeden významnější náznak ostnu: V souladu s prezidentským slibem se budu po celou dobu zajímat, jestli vláda a jednotliví ministři naplňují svůj slib a jestli nedělají kroky, které mohou ohrozit naši demokracii, její instituce, naši bezpečnost nebo sounáležitost se svobodným světem. A věřím, že nebudu sám. Je to vztyčený prst. Prezident si adepty prověřil a teď připomíná, že to tím neskončilo. Neznáme jeho praktickou představu. Nedávné ponížení ministra obrany Jaromíra Zůny jednoznačně ohrožuje naši demokracii, instituce i bezpečnost. Co s tím? Pravomoc v tomto smyslu nemá prezident žádnou. Navíc, hlavní tón je smířlivý: Nejsme totiž rozděleni proto, že mezi sebou máme tolik nepřekonatelných rozdílů. Ale proto, že právě důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty. Plýtváme silami na konflikty, ze kterých nic užitečného neplyne. A dokonce i schopnost porozumění a soucitu, kterou jsem také vždy vnímal jako součást naší národní povahy, jako by ztrácela svoji sílu. Snad proto, aby se vyvaroval konfliktu, vyhnul je momentálně hlavnímu bludnému kořenu naší politiky, válce na Ukrajině. A přece i tento mírný projev už jednu odezvu vyvolal, taky mírnou. Moto Petr Macinka reagoval na prezidentovu povinnou pasáž o občanské společnosti. Upozornil na subjekty, jejichž smyslem existence je čistý aktivismus. Je to čitelný vzkaz. Aktivismus napáchal za ta léta škody v řádu stovek miliard a Macinka se netají úmyslem tomu nadále čelit. Proto je křeslo ministra životního prostředí tak žhavé.

Andrej Babiš nezveřejnil text, ale video. Překvapivě také on ladil svoje vystoupení do smířlivého tónu. Mezinárodní situaci vyřešil obecnými formulacemi o nutnosti míru a odmítl strašení válkou. Péče o „naše lidi" se projevem táhne jako červená nit. Zdůrazňuje vlastenectví a navrhl, aby se 30. březen stal Dnem české vlajky, je to výroční den roku 19920, kdy vznikla. Ovšem i zde narazíme na interpretace. Vlastenectvím se ohánějí Okamurovci, Rajchl, rozmanité okrajové skupiny. Doslova pojem „vlastenectví" ukradli a zbavili ho autentického obsahu. Jsou to takoví „vlastenci", jako byli za tzv.. Druhé republiky Vlajkaři, kolaborující s nacismem. Požene Babiš vodu na jejich mlýn? Bude záležet na něm.

V projevu byl opatrný. Zmínil se o migraci: v oblasti migrace budeme spolupracovat s Itálií, Dánskem a dalšími zeměmi. Dalšími zeměmi? Copak tomu řekne Viktor Orbán, s Babišem spoluzakladatel Patriotů, že mezi „další země" Babiš řadí Maďarsko, které jako první začalo stavět plot a za svoji tvrdou protimigrační politiku platí Bruselu pokuty? Zde jasně naznačil, že stále hledí západním směrem. Další zajímavostí je apel na evropské soudy: bezpečnost Evropy je důležitější než práva kriminálníků, připomíná Babiš fakt, že právě v soudech všech úrovních mají pašeráci lidí a organizátoři neozbrojené invaze největšího spojence. Projev uzavřel odkazem na Erasma Rotterdamského o válce: jaksi ale nevystihl skutečnosti, že nikdo v celé západní Evropě nechce vyvolat válku. Zbrojní úsilí naopak je zaměřeno tak, aby od války odstrašilo Rusko, které válku v roce 2022 začalo a vede ji dál se stoupající krutostí. Snad mu to dojde a v příštím projevu za rok si dá dohromady, že vlastenectví s odhodláním vlast bránit úzce souvisí.

V porovnání s oběma těmito projevy vypadá vystoupení Tomio Okamury jako blábol pacienta doktora Chocholouška. Je nutno vyskočit z bruselského vlaku, který nás veze vstříc třetí světové války, sděluje občanům ústavní činitel. Západní firmy a vlády i ukrajinští zloději kolem Zelenského junty, co si staví záchody ze zlata, ať si kradou, ale už ne z našeho, ať taková země není v Evropské unii. V tomto duchu to trvá přes deset minut. Podobně mluvil Okamura vždycky, ale tentokrát je jeho strana ve vládě a k ní se přilepily další, srovnatelné. Eliminovat jejich vliv bude jeden z nejdůležitějších úkolů politické reprezentace, pokud chce dostát cílů, jež naznačil jak prezident, tak předseda vlády.