Zahraniční politika se dvěma, možná třemi kolejemi
Prezident Pavel se na Hradě setkal s našimi velvyslanci a měl k nim řeč. Budí oprávněnou pozornost. Spor prezidenta s vládou kolem Ankary je v živé paměti a čekáme verdikt ústavního soudu ve věci kompetenční žaloby podané prezidentem. Jmenování velvyslanců je jedna z pák, jakou může prezident vládu rejpnout. Takže znovu, pozornost je pochopitelná.

Obrázek si můžeme udělat jen ze zprávy ČTK, protože projev k velvyslancům zatím zveřejněn nebyl. „Česko musí navenek působit jednotně, ne jako země, která vysílá rozporné signály nebo vede nekonečné vnitropolitické spory," cituje agentura prezidenta. Dvojkolejnost vláda – Hrad nás provází po celou dobu polistopadové republiky. Vrcholu zřejmě dosáhla, když Miloš Zeman jel svoji proruskou a pročínskou politiku, propagoval Krtečka a pletichařil kolem Temelína. Dvojkolejnost trvá, jen se ty výhybky přehodily. Do Pekingu jel Okamura a Babiš se tam teprve chystá, kdežto Petr Pavel připomíná nutnost „být aktivní součástí těch uskupení, kde se rozhoduje o naší budoucnosti, o budoucí podobě Evropy i transatlantickém prostoru". Vláda velmi opatrně vede politiku „všech azimutů" a odvolává se na příklad Francie a Německa. Novou cestu nehrne buldozerem, nicméně změna směru patrná je.

Soudě podle zprávy ČTK prezident napětí nehrotil. Navázal na pondělní Babišovo vystoupení k velvyslancům. „Země západního Balkánu mohou nadále počítat s českou podporou a jsem rád, že v této věci se plně shodujeme s vládou," řekl smířlivě. Zároveň ale řekl, že „není připravený přijmout cestu rezignace a smíření s tím, že Česko bude mít dvě zahraniční politiky." Co tím myslel?

Co je to platné, zahraniční politiku definuje vláda s důvěrou parlamentu sestaveného podle výsledků voleb. Pokud prezident nechce „rezignovat", co tedy hodlá dělat? To je nejasné. Ústavní soudci pracující na případu jistě sledovali i toto zajiskření. Jejich rozhodnutí nelze předjímat. Něco se ale věštit dá: pokud prezidentovu pozici v zahraniční politice posílí, politické klima se v naší zemi ještě zhorší. Nezbývá než si povzdechnout – počkejme, uvidíme.

Ještě k tomu západnímu Balkánu a podpoře rozšíření EU tímto směrem. V této věci je Andrej Babiš s Petrem Pavlem ve shodě. Co tím ale Babiš myslel, když chce, aby se Schengen tímto směrem rozšířil? Albánie ve Schenngenu? Vždyť v ní mají být tábory pro nelegální migranty… Že by vznikala nějaká třetí kolej zahraniční politiky, směr ústav doktora Chocholouška?

Objevená zdatnost
Byla u nás vnučka. Jezdili jsme po výletech, měli se dobře, pohodička. Jednou večer jsem náhodou vlezl do jejího pokoje. Zarazil jsem se. Na zemi otevřený kufr. Oni ti mladí lidé bývají bordeláři a já taky nejsem žádný pořádníček, na to se můžete zeptat Ljuby. Ale co je moc, to je příliš. Bylo mi to až divné. Zavolal jsme ji tedy, docela diplomaticky, je to přece jen dospělá mladá dáma a dědkovi nepřísluší peskovati mladé dámy, i kdyyž to jsou náhodou vnučky.
Vešla a obhlédla situaci.
"Sušenky," řekla. Bylo vše jasné. Potvora Garina vyčuchala balíček sušenek, otevřela víko kufru (bylo jen přiklopené) a sušenky se staly minulostí.
Ona je čuchací pes, jako mají na letišti na drogy! Enem že je přirozeně vycvičená na sušenky, ne na kokain.