Aspoň je to zábavné. Pro někoho.
Sinusoida napětí mezi Babišovou koalicí a Hradem má výhradně zábavní funkci. Do praxe se nepromítne. Na cenu benzínu nemá žádný vliv. Čekání u lékaře ani nezkrátí, ani neprodlouží. Neovlivní výstavbu ani jediného obytného domu. Je to čistě politický folklór. Proč bychom se jeho sledováním nepotěšili? Nemusíme jen makat, můžeme se i bavit.

Momentálně to vypadá tak, že Andreji Babišovi jeho nasliněný prst prozradil, že lidem se jeho politika vůči Hradu nelíbí. Obrátil o sto osmdesát stupňů a z napětí obvinil média. Vyšla z toho pondělní schůzka Andreje Babiše s Petrem Pavlem. Pozvání dostal i ministr zahraničí Petr Macinka. Dal najevo, že uvidí, jestli má čas. Nakonec schůzku odmítl, asi za to taky mohou média. Co z toho vzejde? Nic. Benzín nebude ani dražší, ani levnější.

Je to klasická ukázka žabomyšího boje, kdy se marginální politické uskupení snaží na sebe upozornit trollením a výstřednostmi. Andrej Babiš, ten aspoň má nasliněný prst. Reaguje na to, co si lidi myslí. Nechci vědět, jak je to s prstem Petra Macinky. Jen se ptám, co by se muselo stát, aby pochopil, že klaun jménem Filip Turek je koule na jeho noze, s jeho policejním vyšetřováním, trapností s yperitem a úplně nově s omluvou hnutí Duha. Nicméně opakuji, v jistém smyslu a pro někoho to zábavné je, důležité nikoli.

Zábavné podněty ale vypouští i druhá strana, konkrétně prezident Petr Pavel. Při rituálním kladení věnců v Lánech řekl: „My dnes slýcháme debaty na téma, jestli politika má být hodnotová nebo pragmatická. Někteří říkají, že je potřeba opustit idealistickou havlovskou hodnotovou politiku a začít dělat politiku čistě pragmatickou. Já myslím, že právě Masaryk je příkladem toho, že jedno bez druhého není možné." Co k tomu dodat?

Především to, že právě Václav Havel byl příklad pragmatické politiky. V prosinci 1989 se snažil sestavit smíšenou vládu s komunisty a když mu pak veřejnost dala najevo, že tudy cesta nevede, pověřil řízením státu člena politbyra ÚV KSČ Mariana Čalfu. Pokud poznámkou o „pragmatické politice" myslel Andreje Babiše, pak na devastaci státních financí nic pragmatického není. Vydávat zvýšení platů státním zaměstnancům o devět procent za investiční tah není pragmatismus, ale nestydatost.

V naší zemi bude lépe, až přestaneme házet ukradenými pojmy. Na skutečném pragmatismu není nic špatného a život bez hodnot je přežívání. Neschovávejme tedy kupování hlasů rozhazováním státních peněz za pragmatismus. Je to stejně špatné, jako mávat líbivými ušlechtilými slovy a hesly a skutek utek, jak to čtyři roky předváděla vláda Petra Fialy. Dostala za to zasloužený výprask. Andreje Babiše výprask teprve čeká, až jeho takzvaně pragmatická politika narazí do zdi. Na řecký příklad se už zapomnělo, ale blíží se doba, kdy si zase vzpomeneme.

Do té doby se budeme bavit tipováním, jestli ministr zahraničí příště přijde na jednání o zahraniční politice státu nebo nepřijde.

Nora mučednice
V neděli odpoledne jsem se chystal zajet do hobbymarketu koupit nějaké zbytečnosti, na kterých si ověřím, že jsem levej jak šavle a všechno zvorám. Vycítila to Nora. Držela se mě jako stín a na slova „mazej domů" odpověděla pohledem tak zoufalým, že mi nezbylo než ji naložit do auta a vzít s sebou.

Celou dobu, co jsem nakupoval zbytečnosti, prochrápala. Vrátili jsme se a Gari nás čekala před barákem. Nevím, co si povídaly, ale předpokládám, že jí Nora řekla toto:
"Je to strašnej život. I v neděli se s ním musím harcovat po těch jeho horoucích peklech!"