Konspirace? Ne. Prasárna.
Nejnovější euroaféra je velmi složitá na vysvětlení a pochopení. Jde o takzvaný Chat Control. Slovo „chat" znamená cosi jako povídání, komunikaci. Slovu „control" porozumí asi každý. Unie – ať si pod tím pojmem představíme cokoli – si usmyslela kontrolovat každého, vás stejně jako mě – jestli náhodou nejsme pedofilové a naše komunikace neubližuje dětem. Ochrana dětí, těch bezbranných drobečků, leží Unii (ať si pod tím představíme cokoli) na srdci.

Europarlament už jednou shodil Chat Control pod stůl. Vzal v úvahu obavu, že se nebezpečně otevírají vrátka. Jakmile začnete kontrolovat pedofily, co vám zabrání přitvrdit a podívat se na homofoby a putinofily a šiřitele nenávisti a antivaxery a popírače klimatické změny, zkrátka na všechnu tu pakáž a svině šířící dezinformace? Zkrátka, tato obava vedla k rozhodnutí Chat Control nepustit dál. Psal jsem o tom loní v říjnu v článku Šmírovat se (zatím) nebude: Také česká strana se proti Chat Control postavila a je to dobře. V debatě zaznělo, že Dánové jsou naivní a opravdu věří, že jde čistě jen o dětskou pornografii a jejich naivita je vede k tomu, aby průběžnou kontrolu každého e-mailu podporovali. Nechme analytikům, aby dánskou naivitu posoudili. Podstatné je, že Chat Control – ostatně opakovaně – neprošel a cenzura nebude.

To byla reakce na to, že dánské předsednictví Rady EU návrh stáhlo. Jak jsem byl naivní! Jakmile si EU (ať si představíme cokoli) usmyslí, že bude chránit, nikdo jí v tom nezabrání. Hlasovacím procesem špatně pochopitelným a vůbec ne zajímavým se podařilo Chat Control vrátit do hry, tentokrát za mohutné součinnosti českých europoslanců s několika čestnými výjimkami.

Celkem srozumitelně vše vysvětluje na Twitteru jeden z našich nejpokrokovějších europoslanců Luděk Niedermayer. V jeho tweetu je všechno jako na talíři. K žádnému průniku do soukromí nedochází. Není to definitivní, opatření je dočasné. Všechno se mělo víc vysvětlovat. Přečtěte si jeho tweet. Pochybnosti ale zůstávají. Pochybnost budí především ten schvalovací proces, kdy se něco vyhozené dveřmi vrací pokoutně oknem a zařídí se to tak, že tentokrát se to už fakt schválí. Vzpomeneme si při tom na příběh „euroústavy" odmítnuté v referendech a navrácené pod hlavičkou Lisabonská smlouva – a od té doby to jde s Evropou z kopce.

Ostatně, tato aféra s Lisabonskou smlouvou souvisí. Od té doby společenství ustoupilo od hlavního cíle své existence, totiž od hospodářské spolupráce. Stala se z něho továrna na ochranu. Bojuje proti všemu zlému, v tomhle případě proti pedofilům. Proti oteplení planety. Proti zeleninovým karbanátkům. Proti dezinformačním trollům. Proti maskulinitě. Proti pobíhajícím psům. Až se podaří všechno zlé zakázat, nastane ráj na zemi. Je to nekončící proces, jak to pěkně vysvětluje europoslanec Ondřej Kolář ve svém tweetu. Komu se to nelíbí, toho Danuše Nerudová zabanuje poté, co zjistila, že jde o hybridní útok ze strany Ruska.

A že ta evropská integrace byla rozumný nápad a přinesla mír a prosperitu! Škoda, že jsme u toho tenkrát nesměli být...

Garinka má kousanec
Ljuba objevila Garině na levé zadní noze kousanec. Není to nic velkého, ale rána to je. Samozřejmě že je to na mně. Mohu ale přísahat při holém pupku, že co má paměť sahá nedošlo k žádnému konfliktu. Upřímně vzato, ke rvačce, malé ale intenzivní, došlo někdy před deseti lety, když se Gari ppoprala s konkurenční fenou o smradlavou rybu. Byla to tenkrát taky záhada: v lese opravdu nebývají smradlavé rryby za každým pařezem… Bylo to tenkrát drsné, i krev byla vidět.

Já si tedy myslím, že jde spíš o škrábnutí, že se Gari někde v křoví rycla. Ale znáte to, kdo má vždycky pravdu...