Až přiletí drony
Říkám, že jsem se narodil těsně po druhé světové válce a umřu těsně před třetí světovou válkou. Teď ale nevím, jestli to stihnu. Snad abych zase začal jezdit na motorce! Na letištích se objevují drony, o sabotážích čteme skoro každý den. Dokonce i Petr Macinka procitl. ČTK cituje jeho slova před zasedáním unijních ministrů zahraničí v Irsku, že zjištění jsou alarmující a „není možné je brát na lehkou váhu". Potvrdil, že si brzy předvolá ruskou velvyslankyni na kobereček.

Můžeme ironizovat, kdy si ho pozve na kobereček tlampač ruských báchorek Václav Klaus. Podstatné a pozitivní je, že Macinka je na straně svobodného světa, přinejmenším slovně. Že přituhuje, musí dnes vidět každý, kdo má oči v hlavě propojené s mozkem. Dmitrij Medvěděv už hrozí přímými útoky na továrny v Německu, konkrétně v Berlíně. Něco podobného se za studené války nestalo ani v dobách, kdy byla nejvíc horká.

Co bude dál? Není pravděpodobné, že Moskva svůj tlak zmírní. Nemá k tomu důvod. Její zjevný cíl je rozklížení soudržnosti NATO. Medvěděv slovně útočí na Německo, aby před volbami posílil otevřeně proruskou AfD. Skutečně nevratný krok přes další červenou linii by ale byl přímý hromadný dronový útok na cíle na území NATO. Logicky by se to dalo čekat v Pobaltí, tedy uvnitř někdejšího území Sovětského svazu. Bereme si, co je naše, to by byl ruský vzkaz. Jaká by byla odpověď NATO? Pokud formální a mdlá, jak se tomu stalo zvykem, jsme okamžitě na řadě my, země někdejší Varšavské smlouvy.

To už by byla jasná válka, ať světová nebo nesvětová. Byly bychom v ní po uši.

První světová válka byla svým charakterem úplně jiná než druhá světová. Válka příští bude zase jiná, mnohem víc technologická. Byl by to historický paradox, kdyby v ní měli Rusové vyhrát. Země, která neumí vyrobit budík! Putin se nedávno projížděl v novém modelu automobilu Volha. Ruský byl na tomto čínském vozidle jen nápis. Ale na druhou stranu, zbrojní výrobu si Rusko dokázalo udržet na vysoké úrovni jak v množství, tak kvalitě a rozjel ji v nevídaném tempu. Času k probuzení a činnosti má Západ málo, Rusko vede.

Až přiletí drony, můžeme čekat, že se dosavadní chcimíři promění. Někteří se vzpamatují a opravdu začnou jednat v zájmu své vlasti. Přál bych si, aby to byl případ i Petra Macinky. Jiní ale přejdou do otevřené kolaborace s nepřítelem. Skončí čas řečiček. Opět se ukáže, kdo je kdo. Poslanec Libor Vondráček blábolil v ČT o tom, že lipský incident je protiruská intrika s cílem poškodit AfD. U něho je pravděpodobně dost zřejmé, kterou cestou se vydá.

Míra účasti
Koš na plast je plný. Musím odnést smetí do tříděného. Zajdu do obýváku, Gari a Nora pospávají na křesílkách.

"Jdu do tříděného," oznámím jim. „Jde někdo se mnou?"
Ani neotevřou oko. Vyjdu tedy ven a nechávám otevřené dveře do předsíně, domovní dveře a branku do ulice. Na rohu se otočím. Nora váhavě vychází a jde v mých stopách. V půli boku mě dožene a plasty vysypáváme spolu.
Vracíme se domů. Na rohu se zastavím. Gari stojí přou brankou, tváří se starostlivě. Asi se obává, jestli se nám při té nebezpečné cestě něco nestalo.