Do ideové války nastoupily těžké váhy. Naposledy se utkaly v pátek při příležitosti připomenutí 21. srpna. V projevu před budovou rozhlasu prezident Petr Pavel řekl, že „veřejnoprávní média dnes opět čelí tlaku na omezení jejich svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jak ji představovali rusky hovořící vojáci se samopaly." Na to reagoval exprezident Václav Klaus v rádiu Prostor. „Já bych opravdu chtěl varovat, abychom takové falešné a laciné výroky prostě nedělali. To, co dneska bude s veřejnoprávními médii, je opravdu něco úplně jiného. To nejsou samopaly v ruce nikoho," řekl doslova a postěžoval si, že projev „nemohl přežít". Jak vidno, přežil. Jak si to všechno přebrat? Na této malé šarvátce se dá vysledovat paradox dnešní doby. Povinné neboli mandatorní výdaje jsou takřka stoprocentní. Příjmy z daní nekryjí výdaje státu, takže vláda musí dělat stejnou politiku, jako vláda předchozí, která dělala totéž, co vláda předchozí a tak se to táhne do minulosti. Aby si toho lidé nevšimli a nepropadli zoufalství, že žijeme v blbinci, je nutné co nejhlasitěji křičet a vzájemně se osočovat ze snah o rozvrat státu. Tak nějak bych stručně vystihl rámec toho všeho, co se u nás děje. Spor o veřejnoprávní média je drobná část všeobecného povyku. Prezident Pavel řekl, že „média čelí tlaku na omezování svobody". Narážel tím na chystanou změnu systému jejich financování, tedy přechodu z poplatků hrazených uživateli na státní kasu. Jen prosťáček na úrovni naivity Červené Karkulky, která uvěřila vlkovi, že je babička, si může myslet, že za návrhem je lidumilná snaha zbavit občany břemene poplatků za televizi a rádio. Babiš otevřeně nenávidí všechna takzvaná mainstreamová média. Televizi s rádiem má v žaludku nejhlouběji. To vidí každý, kdo má oči. Veřejnoprávní média se cítí ohrožena zcela oprávněně. Čistky byly na Slovensku, v Polsku, za Orbána v Maďarsku a po nástupu pana Magyara následovala další čistka tak důkladná, že se ta média zrušila (za velebného mlčení bruselských strážců hodnot). Mechanismy k nasazení náhubků tedy jsou, motiv taky. Ohrožení je očividné. Prezident měl pravdu, že je plíživé: u televize to začalo vystrnaděním ředitele Petra Dvořáka a od té doby už to jde z kopce. Žádné samopaly k tomu zapotřebí nejsou, i na to prezident výslovně upozornil. Z tohoto hlediska je protest Václava Klause jaksi mimo mísu. Na druhou stranu ale nelze nevidět, že veřejnoprávní média jsou tlačena směrem k jedné straně ideové války. Je to stejné jako s prezidentem. Petr Pavel se může sebevíc snažit, aby byl nestranný „prezident všech", ale co nadělá, když mu vláda vyhlásí „kohabitaci jaká vejde do dějin politologie". Právě tak veřejnoprávní média nemohou mlčet, když je vláda chce finančně přidusit, přistupuje k nim nepřátelsky a nikdo neví, jaké páky proti nim ještě nasadí. To se pak těžko pěstuje nestrannost. Je to všechno neblahé, společensky škodlivé. Bohužel tu není politická síla schopná prosadit racionální alternativu. Co máme k dispozici? Chabou příčku „vedoucí síly opozice" upachtěně získalo hnutí STAN. To se teď bude zaměstnávat snahou sabotovat vládní úmysl racionalizovat zdravotnictví (uvidíme, jak se k této absurditě postaví veřejnoprávní média). Nic se nedá čekat od ODS, která ani neví zda trpět sama nebo v nějakém SUPERSPOLU. TOP 09 neexistuje, lidovci někde existují, ale jen někde. Piráty bere vážně jen Praha, ke své škodě. Ne, není u nás žádnej hajnej z anekdoty, který by tu rvačku na pasece rozehnal.
Mohl bych tu bědovat ještě dlouho, ale musím to odložit na jindy. Gari do mě strká čumákem, ať se už dál neflákám a koukám se zvednout a dělat něco pořádného. |