Lebka v betonu
Policisté chvályhodnou rychlostí vyřešili „případ ukradené relikvie". Pachatel zadržen, lebka svaté Zdislavy nalezena. Radost kalí fakt, že pozůstatky světice jsou zality do betonu, přičemž „lebka je zabetonovaná v určitém předmětu". Tak to formuloval ředitel policie v České Lípě Petr Rajt. Tipnul bych si, že určitý předmět je kýbl. Obvinění je zatím směřováno na krádež, výtržnictví a poškozování cizí věci. Znám je i motiv muže (jde o muže), který je z činu podezírán: chtěl lebku svaté ženy důstojně pohřbít v řece.

Zdá se, že případ spadá do kategorie MAŠÍBL, což je zkratka kategorií magoři, šílenci a blbi. Vyvolal značnou pozornost médií, není divu. Podpořil ji i čerstvě jmenovaný pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Vyzval dosud neznámého pachatele, aby relikvii vrátil, jinak ho může stihnout kletba, prokletí nebo jiné neštěstí. „To není výhrůžka, stává se to," řekla Jeho biskupská milost. Prokletí se tedy prozatím odkládá.

Bude následovat politická exploatace? Kdyby pachatel byl chirurg z dovozu nebo aspoň Ukrajinec, dala by se čekat další schůze parlamentu svolaná nejryzejším českým vastnencem, tokijským rodákem Tomio Okamurou. Na cizáka to ale nevypadá. Inspirativní je ale vstup českého primasa, nástupce Dominika Duky. Případu by se mohla ujmout některá z pěti (nebo kolik jich aktuálně máme) sociálních demokracií. Pohrobci středověku ve své chamtivosti necouvnou před ničím, to by mohlo být pěkné heslo. Stihne se to dřív, než do hry vstoupí strana lidová, osvěžená transfúzí naordinovanou Janem Grolichem? Barbarský čin završený potupnou inbetonikací by se mohl stát popudem ke vzniku nového občanského sdružení zaměřeného na ochranu sakrálních památek s nárokem na pravidelný grant z fondů ministerstva kultury: pro ministra Klempíře by to byla vhodná příležitost, aby ukázal, že nedovede jen bořit, ale také tvořit.

Nejbujnější fantazii má ale život sám a on něco kreativního přinese. Zatím se můžeme jen těšit a přemýšlet o tom, že v naší zemi není zabetonovaná lebka ojedinělý jev.

Účastníci provozu
Dnes bylo u nás ve Šmoulově rušno. Děti se tam cvičily v dopravních předpisech. Na každé křižovatce značky, na jedné vznikl dokonce kruháč! Všechny děti na kolech.

Musím Gari s Norou pochválit. Chovaly se zcela příkladně, nesnažily se utrhnout se z vodítka, neštěkaly, nepletly se jedna přes druhou. Jakoby idea dopravní kázně přešla z dětí i na pejsky. Teď ještě, aby zůstala v dětech, až přestanou být dětmi… To ale nepatří do psího povídání.