Tahejte stébla a pak sáhněte po klacku
Šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha vypracovala dokument pro členy vlády. Všechna ministerstva, ale také další úřady, jako je katastrální, statistický, telekomunikační, antimonopolní, báňský a energetický regulační mají propustit desetinu lidí, a to tak, že k prvnímu lednu příštího roku.

Je to praxe zavedená již v římských legiích. Jmenuje se to decimace a je to trest za selhání. Vojsko je rozděleno do skupin po deseti mužích. Všech deset tahá stéblo a toho, kdo vytáhne nejkratší, ostatní jsou povinni ho umlátit klacky a kameny. Nařídil to například Marcus Crassus v roce 71 před Kristem proti dezertérům z tažení proti Spartakovi. Nicméně i v antickém Římě se decimace používala velmi zřídka. Povede se to v Babišově vládě? Každý desátý do prvního ledna? Připomíná to jiný historický precedent, velmi pěkný, bohužel nedoložený: Jaroslav Hašek ve funkci komunistického komisaře města Bugulma nařídil obyvatelstvu, aby se do tří dnů naučilo číst a psát. Obyvatelstvo reagovalo úplatkem. Jak odpoví ministři? Prý reptají. No aby ne.

Jim samotným by vyhazov nehrozil, oni by losovací slámku netahali. Kdo by ale měl decimaci na ministerstvu provést? A což teprve, dejme tomu, v telekomunikačním úřadě?

Teoreticky by to mohlo být velice snadné. Řeklo by se třeba, že vypadne jeden z deseti a ostatní dostanou přidáno. Tak to samozřejmě nefunguje a fungovat nemůže. Navíc, problém není v počtu úředníků, problém je v agendě. Když padl komunistický režim, počet úředníků stoupl, protože teď máme mnoho agend v minulém režimu neznámých. Musely by se rušit agendy a pak propouštět lidi. Jenže jaké rušit? Kolik máme kontrolních úřadů a inspekcí? Kdo rozhodne, že tuto kontrolu nepotřebujeme a tato kriteria jsou moc přísná? Zrušit každou desátou? Nebo se podívejme ještě jinam. Máme 6200 obcí ve 14 krajích. V naší obci Zvole (do 2000 obyvatel) máme starostu a devět zaměstnanců včetně úklidové čety. Koho u nás utlučeme? Skutečných státních úředníků je 75 tisíc. Někomu to může připadat jako moc, mě překvapilo, jak málo jich je.

Propouštění úředníků je evergreen. Za minulého režimu se vytrvale bojovalo proti byrokracii. Úředník byl oblíbená figura v karikaturách: vždycky tlustý, plešatý a s klotovými návleky na rukávech. Návrhy na decimaci stavu úředníků se vrací jako chřipková epidemie. Alena Schillerová to navrhovala už v roce 2019. Ministerstvo průmyslu a obchodu hlásí snížení administrativní zátěže pro firmy a občany do roku 2029 o 20 %, jmenuje se to „strategie Země pro budoucnost 2.0". Hospodářská komora by ráda zavedla byrokratický detox s cílem snížení o 25 %.

Je to ambiciózní cíl, dá se dokonce označit za výzvu. Aby bylo paní Tünde Bartha vyhověno, bude třeba založit nový úřad. Nebo ještě lépe Ministerstvo debyrokratizace.

Dopadne to jako vždycky. Ale ono se to tak hezky poslouchá...

Smrdíš, nejedu
Odpoledne jsem se chystal do Prahy na důležitou misi. Jsem hluchej jako peň, tvrdí Ljuba. Pravda je taková, že mluví moc tiše a vždycky jinde než momentálně jsem přítomen. Nicméně dlouhodobé debaty dopadly tak, že jsem se chystal do města na vyšetření sluchu kvůli sluchadlům, říkalo se tomu naslouchátka.

Nora se pokusí nacpat se mi do auta, říkal jsem si, nasedaje do auta. Otevřel jsem dálkou vrata, zařadím zpátečku. Kde je Nora?

Uviděl jsem ji vzadu v zahradě, u rohu domu. Plísně na mě hleděla. Jak to, že se ani nepokusila, vždyť včera…

Včera jsem jel do hobbymarketu, dneska k lékaři. Včera v propoceném tričku, dneska v čisté košili pokropené kolínskou.

Prostě… smrděl jsem.