Ona je ta idea do značné míry bizarní. Bulharsko je člen EU a NATO, ovšem Makedonie nikoli. Ani Bulharsko a pochopitelně tím méně Makedonie nejsou součástí Schengenského prostoru. Bylo by tedy pikantní, kdyby právě jejich jižní hranice měla zadržovat invazi migrantů, přičemž Bulharsko sousedí se schengenským členem NATO Řeckem a dalším členem NATO Tureckem. Nečlen EU a NATO Makedonie by zadržovala migranty na hranici s členem EU a NATO Řeckem.

Ovšem šílené situaci se musí někdy čelit i šílenými prostředky. Ideální stav by nastal, kdyby oba členské státy NATO, Řecko a Turecko, spojily síly, za materiální, finanční i vojenské podpory spojenců, a kdyby ten kšeft s lidským utrpením prostě silově zatrhly. Znamenalo by to z Turecka žádné čluny nepouštět a ty, co by sítem pronikly, vracet. Souběžně aby fungovaly hot spoty na tureckém území a autentickým uprchlíkům aby tam bylo pomáháno – hlavně tím, že by se urovnaly poměry v jejich domovských zemích, aby se do nich mohli vrátit.

Zdá se ale, že je to nedosažitelný sen. Příliš mnoho západoevropských politiků pluje v oblaku iluzí. Malá, leč symptomatická ilustrace - švédská vicepremiérka a ministryně pro životní prostředí Asa Romsonová se rozplakala během tiskové konference, když oznamovala zpřísnění imigračních pravidel. Sám ten německý proces od Wilkomen přes Kolín nad Rýnem až po úvahy o uzavření německých hranic je cesta z Marsu.

Sobotkův projekt, pokud nemá nějaké podklady, je ovšem taky tak trochu ukotven na Marsu. Ne že by nebyl rozumný a ne že by neměl historické paralely. Habsburská monarchie po staletí držela historickou úlohu zadržovat expanzi islámu do Evropy – osudová bitva se odehrála u Vídně roku 1683 za přispění polských a litevských vojsk. Po další staletí chránila Evropu habsburská Vojenská hranice, táhnoucí se od Valašska až přes chorvatské území. To, co Sobotka navrhuje, nápadně tuto vojenskou hranici připomíná. Což není argument proti – naopak. Vždyť vojenská hranice se osvědčila. Jen by bylo lépe, kdyby vedla po pobřeží, nikoli vnitrozemím.

Čehý a hot V úterý svítilo sluníčko. Vypravili jsme se v plné sestavě na Vyhlídku Máj, to je místo nad Vltavou, v místech někdejších Svatojánských proudů, poblíž vesnice Teletín. Načež se ukázalo, že je to místo nadmíru nebezpečné, kluzké, vskutku hrozivé. Dohodnuto, že Ljuba pořídí fotky a já Gari a Noru odvedu. Máme k tomu účelu speciální vodítko s rozdvojkou na konci. Gari s Norou pak klušou vedle sebe jako spořádané dvouspřeží. Na Máji to bylo jinak. Gari se hnala kupředu za vidinou běhání po louce nad Teletínem, jenže Noru silně znepokojilo, mže nemáme Ljubu s sebou. Takže to vypadalo tak, že se Gari hnala kupředu a vlekla Noru, ta zase chtěla dozadu! Ona je Gari dobrodruh, kdežto Nora je typ rodinný a chce nás mít všechny pohromadě. Naštěstí netrval ten napnelismus dlouho, Ljuba se vrátila a louka nad Teletínem rozevřela svoji zasněženou náruč dvěma čtveřicím dychtivých tlapek. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz