Náš čtenář pan P.P. však smýšlí pozitivně a nabízí inovativní technologické řešení. Píše:
Pracuji delší dobu v oblasti servisu počítačů a sítí a ač se nepovažuji za super odborníka, připadá mi, že navrhovaný princip povede ke značnému nárůstu internetových datových přenosů a s ohledem na nevyrovnanou rychlost připojení k internetu mi není příliš jasné, jak může někdo za těchto podmínek garantovat maximální prodlevu zaslání kódu. Ve hře může být navíc i stabilita a chybovost připojení.

Nevím, zda by nebylo účinnější povinně namontovat do každé toalety čidlo (samozřejmě bezdrátové) na zkoumání množství a povahy exkrementů, a on-line zaslané výsledky korelovat s databází daňových přiznání na MF. V případě výpadku spojení by byl potřebu konající povinen potřebu zadržet a do obnovení spojení vydržet. Je to tak pitomý návrh, že by mohl projít.

Věru příklad pozitivního občanského přístupu. Hned vysvětlím, proč není dost pitomý. On totiž předpokládá automatismus, kdežto smysl aktuálně navrhovaných opatření je vygenerovat ještě větší množství míst pro úředníky. Tím se zvýší počet osob závislých na státu, což je cíl všech těchto snah.

K lepšímu dodám ještě úryvek z dopisu ing. J.R., taktéž našeho čtenáře:
Býval jsem také „mikropodnikatelem“ a asi bych jím byl i dnes ve svých 70 letech, nebýt právě onoho hororu s daněmi (hlášení, přiznání, kontroly). Když teď přemýšlím o EET, tak mne napadá, že bych to docela uvítal, kdybych tím získal nějakou výhodu. Neměl bych problém ohlásit FÚ veškeré tržby (hotovostní i bezhotovostní), kdybych od něj „za odměnu“ získal pár „certifikovaných“ údajů pro daňová přiznání. Takže by se mi účetnictví prakticky smrsklo na výkaz nákladů a odpisů.

Toto mi připadá jako nápad rozumný, a proto nemá vůbec žádnou naději, aby ho někdo vzal v potaz.

Velký Bratr Koupil jsem do domácnosti Velkého Bratra. Je to pidikamera, ta se připojí k naší wifině a přes ni komunikuje s nějakým serverem v Tramtárii. Patří k tomu appka v mobilu. Takže máme přehled, co se děje doma, tedy v dosahu kamerky, i když jsme – třeba – taky v Tramtárii. Nebo v kině. Usedneme do křesílek, bylo to v sobotu, šli jsme na Tarantina (nevěřte kritikám, je to výborný film) a že copak asi dělají pejskové. Zapnu appku, ta se spojí se serverem v Tramtárii a ten z kamerkou v pokoji. A vidím Noru, ta leží na kanapíčku. A vidím Gari, ta leží na pelíšku. Copak to tam asi Garinka dělá? Hýml, ta potvora mi žere pantofel, zuřím. Pst... syčí Ljuba. Už to začíná. Ano, je to velká výhoda vědět, co se děje doma. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz