Věc mi připadá o to komičtější, že se střetává s hysterií kolem Velkých Bratrů, kolem vševládného státu, který nás všechny špehuje a kouká nám až do dvanácterníku – skrze všechny tělesné otvory. No a najednou jsou to nikoli špióni státu, ale jacísi nezbední bakaláři, kteří ze soukromí ministerského předsedy udělají holubník.

Horší malér má jediný akcionář Agrofertu Andrej Babiš, který skrze svého člověka Petra Cingra prosadil skrze ministerského náměstka Tomáše Novotného výrazné zvýšení dotací pro velké firmy. Věcí se zabývá Evropský úřad proti podvodům OLAF. Ne snad, že by evropské instituce byly proti finančním machinacím imunní. Naopak. Vždyť ty největší machinace se odehrávají na multinárodní úrovni, viz nedávná rozhodnutí alokovat do rozvojového světa dvě stě miliard dolarů ročně pod záminkou změny počasí. Proti této finanční Macoše jsou dotace pro Agrofert jen dětský důlek. Ale jak praví Merkucio – rána nemusí být hluboká jako studnice, ani tak široká jako kostelní vrata; ale je jí právě dost, a vystačí. V případě Merkuciově ke ztrátě života, v případě Babišově k ohrožení jeho politické pozice.

A teď slyším trávu růst – jestlipak ten náhlý bruselský zájem o Babišově notoricky známé střety zájmů nemají pozadí v Babišově postoji vůči migrační krizi? To se pozná velmi snadno, že třeba aféra utichne a Babiš se opět otočí. Jakmile ho uvidíme s ceduli Wilkomen, bude to jasné.

Nordická lest Ranní čurání je bezproblémová akce. Zavelím „čurat“ a obě holčiny se mohou přetrhnout, se štěkotem se ženou ke dveřím a šup, už jsou venku a konají, co ráno konati jest třeba. Večer je to ale méně akutní a nadšení podstatně menší. někdy nulové, když napadne sníh, světe zboř se, v lednu. Ljuba se včera uchýlila k nordické lsti. Zavedla Gari s Norou ke vchodovým dveřím – vedou do přední zahrady, ta je, podotýkám, oddělena plůtkem od té větší, zadní zahrady. Tam pejskové nyní nesmějí, od té doby, co jsme na podzim tam konali nějaké změny a trávník se zatím ještě nevzpamatoval a jsou na něm zdroje pro hliněné otisky tlapek. Ale teď mrzne a to byl podklad pro tu nordickou lest. Nikoli povel „čurat“, ale povel „kočičky“. S velkým řevem vyhrnuly se obě dámy otevřenými dveřmi na terasu a odtud do zadní zahrady a tam, kočiček nenalezivše, vyčuraly se. Zvykem se to ale u nás nestane. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz