Ještě za minulého režimu jsem znal jistého Vénu a ten se usadil v Americe a přijel i s auťákem a my mohli obdivovat jeho značku VENY AUTO. Teď je to tedy i u nás.

Legrační jsou všelijaké ty vymezující předpisy. Nejvíc se mi líbí ten paragraf, podle něhož se nesmí použít vulgární slovo, ledaže by souviselo se jménem žadatele. Takže usuzuji, že pan Prdel si může dát své jméno na značku.

Taky je legrační, jaká je dnes hysterie kolem osobních údajů a lidi byli ochotni se soudit, aby nemuseli vyplnit papírek do sčítání lidu a podobně, a pak jdou a šoupnou si jméno na značku. Ale to už patří ke kuriozitám naší doby.
Takže máme zavedené značky na přání. Svět je zase o něco krásnější.

Zaujalo mě
K Zemanově promluvě v rozhlase už toho bylo namluveno a napsáno tolik, že se omezím opravdu jen na jednu jedinou poznámku – a jen proto, že co jsem viděl, si toho nikdo nepovšiml. Zeman se chlubil, co mu říkal ve Spojených arabských emirátech korunní princ a co mu napovídal marocký ministr zahraničí. Princ je princ, ale pan ministr asi půjde na koberec a pan marocký premiérministr si ho asi podá: cos to tam v té Praze plácal za nesmysly? Účastníci státních hovorů s ním by měli dostat instrukci, že si na Hradě českých králů mají dát pozor na hubu.

Je to tady Vánoce byly na blátě a ledva se překulil rok, bílé svinstvo je tady! Napadlo ho u nás ve Zvoli pět centimetrů. Nezdá se, že by pejskové sníh nějak zvlášť vnímali. Běhají po sněhu stejně náruživě, jako před tím po zmrzlé zemi a ještě dříve po blátě. Osobně dávám přednost tomu střednímu stavu, tedy holomrazu. Nemusím po procházce pejsky čistit. Ten náš sprcháč v koutě garáže bude nějakou dobu nečinný. Ale jak tak koukám na předpovědi, nebude tam lelkovat dlouho. K tomu Zahořaňáku Včera jsme tady nakousl, jak to bylo na výletě na kopec Ďábel. Vraceli jsme se po cestě, která vede po jeho úbočí a začíná někde v Petrově. Nejdřív to byla široká cesta, dokonce zpevněná betonovými deskami. Pak to byla cesta prašná, pořád klesala, vedla mezi chatičky vsazenými do stráně a najednou z ní byla pěšinka mezi chatkami a na zápraží jedné z nich zmizela. Poslední fáze sestupu byla tedy velmi nedůstojná na pohled. Ovšem pejskové, ti byli nadšení. Když je příležitost, dělají všechno proto, aby spadli z nějakého srázu. Tentokrát to měli nejen dovoleno, my je k tomu přiměli! Tedy, spadli... To je silné slovo. Oni seběhli s takovou grácií, že ve mně vzklíčilo temné podezření. Někde v linii jejich předků musí být horské kozy. V rodokmenu ale o tom není zmínka. Což nic neznamená, znáte to, jak se maskují nežádoucí příbuzenské vztahy! Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz