Že se nestydí...
Oficiální vysvětlení otočky socialistů by bylo možno zanést do Guinessovy knihy rekordů, do oddělení politické nestydatosti. Podle této verze by socialisté volby vyhrály, pokud by se konaly, a tudíž by ústavní soud volby nepovolil, kdyby někdo vznesl námitku proti ústavnímu zákonu, který socialisté spoluschválili. Za dvacet let demokratického režimu jsem podobný nesmysl neslyšel.

Překvapuje mě jedno: jak je možné, že Paroubkovi spolustraníci toto snesou? Dalo by se čekat, že se vznese vlna protestů z krajských organizací. Že se ozvou poslanci, významní členové strany. Že budou protestovat sympatizanti.Že bude mimořádný sjezd. Že se něco stane.

Zatím je hřbitovní ticho. To je opravdu sociální demokracie zbuzerované stádo? Vždyť je to pokračovatel nejstarší demokratické strany na našem území, strana seriózní a úctyhodná, jen v poslední době sražená do bláta politickým dobrodruhem Jiřím Paroubkem.

Cesta k chaosu
Někomu by se mohlo zdát, že jsme se dostali na dno politického chaosu. Není to tak. Ještě je kam klesnout, a pokles bude pokračovat. Teď totiž už nikdo nenese ani díl odpovědnosti. ODS nepodpoří rozpočet s deficitem nad 170 miliard, lidovci rozpočet nepodpoří vůbec, socialisti podpoří jen zvýšení daní, postoj komunistů je nečitelný, ale dá se čekat, že se nese v duchu čím hůř tím líp, tím dřív půjde demokracie do kytek a na postoj zelených si počkáme, až podle toho, jaký bude atmosférický tlak a co kdo zaplatí.

A tohle platíme z našich daní.

PSÍ PŘÍHODY: Ty bestie mrňavá
Iris byla včera na procházce třikrát, jako takžka každý den. Ljuba celý den pracovala, já měl práci doma, takže ráno a v poledne jsem s ní šel sám. Po velkých útrapách se mi podařilo obejít s ní blok. Pak se večer Ljuba vrátila z města a šli jsme společně na větší procházku, do nedalekého lesa.
Už jsme dorazili k nejzazší výspě Šmoulova, tedy tak se říká místu, kde bydlíme, a tam Irda vzala dráhu. Nejdřív běžela vlažně, Ljuba se rozběhla za ní, také vcelku vlažně. Dopadla ji na druhém rohu a tam Iris nasadila tempo, taky Ljuba nasadila tempo, jenže Irda tempo rozpumpovala až na nejvyšší výkon a zastavila se až u branky naší zahrady.
Dopadena, vyklepána, sprdnuta, uvázána na vodítko a vlečena. Vypuštěna až na polní cestě, les je od toho místa sto metrů vzdálený.
No a tam ožila, najednou z ní bylo zvídavé štěňátko, pobíhala po zoraném poli, zajímaly ji poschovávané myši, v lese pobíhala kolem nás a chovala se jako zdárný poslušný pes.
Nebaví ji ta cesta po chodníku. V lese se jí to líbí, tím spíš, že tudy jezdí cyklisti na horském kole.
Jednoho málem sestřelila a pak, na zpáteční cestě, už zase ve Šmoulově, přetnula cestu témuž cyklistovi, který se vracel. To se jí líbí vůbec nejvíc.
Je to bestie mrňavá (středního vzrůstu).