No name Fischer si půjde na Hrad pro pověření
Dohoda ODS a ČSSD zakončila agonii, zaviněnou nezodpovědným hazardem Jiřího Paroubka. Stát ale není propůjčen několika lidem na hraní, jak si zřejmě myslí šéf lidovců Jiří Čunek, a vlak musí jet dál. Pravdu měl Václav Klaus, když naléhal na rychlost dohody a přes dílčí obstrukce, jednou ze strany ODS, podruhé od lidovců, se k dohodě dospělo. Navíc, obě strany se k sobě přiblížily v názoru na protikrizová opatření. Dokážou podle všeho uzavřít kompromis. Socialisté se podepíší pod šrotovné, tuto státem prosazenou marketingovou kampaň výrobců automobilů (vydělají producenti, ale vydělá i stát na DPH, které bude větší než "šrotovné", prodělají málo majetní zákazníci, zpitomělí vidinou "slevy" a "půjček"), ODS prosadí úpravy pojistného a zrychlení odpisů, což pomůže ekonomice k vyšší efektivitě.

Zdaleka ne všechno je za námi. Nastanou velké tance kolem obsazení ministerstev. Pokud by měl opravdu vládnout rozum, ve funkcích by měli zůstat ministr zahraničí Scharzenberg a ministr financí Kalousek - dnes už oba fakticky bez stranické vazby. Ale to by bylo příliš mnoho veřejného zájmu pro Paroubkovu nabubřelost.

Ovšem nejdůležitější bude reakce veřejnosti.
Současná dohoda se totiž zásadně liší od "oposmlouvy". To byla pokrytecká zákulisní dohoda. zde se hraje otevřeně. Jsou stanovené cíle: dokončení českého předsednictví a příprava předčasných voleb, zároveň je třeba hasit ekonomický požár, tečka. Na takové dohodě není nic špatného. Volby rozhodnou, jak dál.

Lidovecký povyk je směšný - a úplně trapné jsou řeči o Kalouskovi "a spol" coby "namodralých přeběhlících. Ale zase - bude záležet na voličích, jak lidovecký postoj ocení. Za situace, kdy dohoda ODS - ČSSD je jediné reálné řešení situace, je lidovecký fundamentalistický povyk pouhou politickou frází. Jenže voliči se může líbit.
A jak se zelenými?
Nu, ti mají důvod ke starostem. O čtyřech ministerstvech se může tomuto spolku jenom zdát v nejrůžovějších snech.

PSÍ PŘÍHODY: S tou od vedle? Nikdy!
Pokusili jsme se obnovit společné vycházky s Iris a Sally, sousedovic labradorkou. Je to hodná a poslušná fenečka, nepere se, neutíká, poslušně ťape a chová se jako řádný hodnýpejsek.

Což očividně Irdě nestačí k náklonnosti. Včera jsme Sally vyzvedli aa zašli za první roh. Irda se ujala vedení a natáhla krok. Před dalším rohem měla náskok padesát metrů a když jsme na ten druhý roh došli, už byla za třetím rohem.
Nezbylo než jít nadvakrát. Jednou se Sally, jednou s Iris.
Chce nás mít pro sebe. S tou od vedle? Nikdy!

Teď, když je hezky, dává Iris volný průběh svým majetnickým pudům. Nejraději lehává na chodníku před otevřenou brankou. Dává najevo, že jí patří nejen dům, ale celá ulice.
V tom je asi zdroj nevrlosti: Sally v té ulici bydlí taky. A to je nedovolené.