ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Bulhaři se ozvali, ale: bravo, Černý!
Český velvyslanec v Bruselu se musel hodně kroutit, když měl vysvětlovat hluboký smysl úvodní plastiky Davida Černého na výzdobu českého předsednictví v Radě EU. Bulharsko je tam zpodobněno jako turecký záchod a to se Bulharům nelíbí. Ať to dopadne jakkoli, chvála bohu, že naše úřady a naši papaláši umožnili našemu umělci prezentovat něco neotřelého, počesku bych řekl ne-uprděného. Ať to dopadne jakkoli, rozhodně je lépe provokovat humorem, než nudit oficiózní šedí. Cituji: Dohoda Úřadu vlády s umělcem jasně stanovila, že dílo bude společným projektem umělců z Evropské unie. Zvažujeme další postup," sdělil vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. I Vondra musí toto omílat. "Spolupráce 27 umělců", to je něco jako Brigáda socialistické práce! Dobře, že si Černý strčil "jasnou dohodu" za krempu klobouku.

Když ta o tom přemýšlím, říkám si, opravdu musí toto Vondra přemílat? Proč těm pánům neříct - jsme malí, ale máme smysl pro srandu? Nebo chcete, vy velcí, aby VŠICHNI byli uprdění? To jsme tu Evropu nemuseli dávat dohromady, uprděnců máme každý doma dost! ZLOBENÍ S ASTONEM: Dominka a mastička
Je to krabička s nějakou pleťovou mastí. Dominka ji nosí sebou, i když jdeme vedn a máme čelit desetistupňovému mrazu. Děcko kráčí, jednu ruku v rukavičce, druhá je holá a třímá tubu.
To jsou ty záhady. Za patnáct let, až ji budu vyprovázet na ples, se jí zeptám:
"Dominiko, a co tě tenkrát tak přitahovalo na té mastičce?"
Kdepak, nezeptám se. Vím, že bych se odpovědi nedočkal. Ani se netěším, že se někdy zeptám. Děti jsou nositelé velkých tajemství s hlubokými významy. Ty jsou tak hluboké, že jsou nevydolovatelné: čas je spíš zasune, než odkryje. To je na nich nejkrásnější.