The Hyena

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zátah na štiky

Když to postihlo Hyundai, co si počnu já? To je otázka, kterou se zabývá nejedna hlava. Dodejme, že ty hlavy jsou spíše na asijském než evropském kontinentu, kde se nic překvapivého a inovativního nevyrábí. Jde o to, že na veletrhu spotřební elektroniky IFA v Berlíně zabavili celníci na stánku Hyundai vystavenou elektroniku, protože prý v ní byly komponenty bez řádně zaplacených patentů a licencí. Jistě to bylo na udání. Celníci asi těžko budou zkoumat a ověřovat stav patentových práv vystavovaných výrobků.
Hyundai se obr s celosvětovou působností, ale už například společnost mivvy (s malým „em“ na začátku) patří k štikám v rybníce. Začíná být známá i u nás svými zajímavými a neobvyklými výrobky. Celníci na jejím stánku také zasáhli. Patentová válka trvá už dlouho a nezdá se, že by nějaké příměří, natož mír byly na obzoru.
Spotřebitel by ji měl pozorně sledovat. Na jedné straně je samozřejmě třeba dodržovat práva a licence. Mnohdy ale patenty zasahují až za hranice zdravého rozumu – viz diskusi o softwarových patentech, kde – s trochou nadsázky -je možné nechat si patentovat vykřičník a chtít poplatek od každého, kdo ho na konec věty umístí. Ale na druhé straně to může velkým posloužit k deptání konkurence a to není nikdy dobré. Nakonec ani pro ty velké.

JAK ŽIVOT JDE: Malovali jsme!
Tedy: pan malíř maloval přízemí, tedy kuchyň, obývák a chodbu s předsíní, Ljuba po něm uklízela a já vykonával snadno pochopitelné úkoly zaměřené na hrubou sílu bez nároků na důvtip, natož inteligenci.
Nošení stolu, ano, to je úkol pro mě! Umytí oken, to není úkol pro mě. A tak podobně.
Kdybych měl celou akci komentovat, poznamenal bych, že podle mého názoru mohlo malování ještě počkat a lhůta "jedenkrát za tři roky" je víc než přemrštěná. Já bych tam přidal na konec jednu nulu. Co to je, nula? To je přece nic (i když pan učitel Jánský vždycky říkal "nula není nic, žáci, nbnula je hodnota a kdo si myslí, že nula je nic, má nuilu v hlavě"), jednou za třicet let, to by se přece dalo snést!
Ovšem úvahu tohoto typu nemohu před Ljubou nahlas pronést.
Navíc je to úvaha neaktuální, vždyť jsme malovali.
A je to tam hezké a líbí se mi to, je to bílé a čisťounké a líp se tam žije. Což je dobře.
Příští rok budeme malovat v patře, ba i v mé pracovně. Což je děsné.