PSÍ PŘÍHODY: Instinkt
Po několika dnech letních veder v našem lese, kam chodíme na procházky, zbyla jediná louže. Veliká, hluboká, a den ode dne se mění v bažinu. Je na cestě, kudy se vracíme s Irdou a Sally domů.
Irda louži obchází širokým obloukem, kdežto Sally, chlupatý bílý labrador, velebně do louže vchází a když z ní vychází poté, co ji několikrát prošla sem a tam, má černé holínky. Čtyři. Ty pak odstraňuji zahradní hadicí.

Posledně jsem se už přichystal, že až se budeme blížit k té louži, popadnu vodítko a Sally připnu. Jinak obě dámy chodí na volno, jsou rozumné, kráčí po cestičce a moudře koukají vlevo vpravo. Sally bude na vodítku a půjdeme ve šlépějích čistomilné Iris. Ta sice taky ráda brodí, ale v proudných vodách, a bažinám se vyhýbá.
Pěkně jsem to vymyslel.
Jenže rozum je rozum a instinkt je instinkt. Právě ten pomohl Sally najít druhou bažinu v našem lese a mě opět poučil, že nad instinkt není.
Takže konečné slovo měla opět zahradní hadice. A jsem zvědav, jestli je v našem lese ještě třetí bažina.