Rozhodnutí bylo očekávatelné a berme ho ze strany Jihočeských matek jako jakési kondiční cvičení. Čeká je zápas o rozšíření kapacity Temelína, které se dostalo do stádia konkrétních úvah. Mýtus o přebytku energie padl a hrozí energetický hlad. Jaderná energetika přestává být celosvětovým otloukánkem v tom smyslu, že vlády stále méně berou ohled na nátlak ze srany ekologistických skupin, pro něž je odpor „proti jádru“ součástí víry. Což neznamená, že nátlak ustane – právě naopak. Ekologisté se přece nevzdají nejatraktivnějšího nepřítele, který jejim aktivitám dává nádech heroismu!

PSÍ PŘÍHODY: Do toho nejdu
Nevím, kdy je srnční říje ocifiálně, ale fakticky ji máme za barákem. Ve tři ráno nějaký srnčí pán začal řvát jak pominutý a probudil Iris. Místo aby nás tahala z postele, abych jí otevřeli, že ho potřebuje zakousnout, propadla panice a začala jančit.
Čímž jen potvrdila, co si myslím už dávno. Někdo by měl naučit srnce a srnky něčemu jako judo nebo box. V první fázi by jejich kopance mohly do patřičných mezích poslat neukázněné psy a později, až by se naučili lézt na vysuté střílny, by se mohli pustit do vrahů zvířat ozbrojených puškami.

Jedno i druhé je v nedohlednu. V nedohlednu je i ten halama srnec, zato byl v doslechu, až do pěti do rána. Doufám, že se vyřval a že nás nečeká další chlácholení toho směšného tvora, který má v papírech, že je to pes lovecký.
Zatím ale to vypadá tak, že se Iris rozhodla chodit na procházku jen do míst, kam srnci nepřicházejí. Odpoledne jsem ji směrem k lesu nedostal, mířila k silnici a ke stožárum vysokého napětí. Tak končí poezie vesnické idyly - zrušil ji jeden řvoucí srnec.