The Hyena

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Socialističeskij gumanism

Sociální demokraté pozvali do Lidového domu ruského generála Jevgenije Bužinského v týž den, kdy předseda vlády Mirek Topolánek podepisoval s americkou ministryní zahraničí Condoleezou Rice dohodu o americké radarové stanici na českém území. Těžkou napnout fantazii, abychom si vymysleli, jak názorněji chtějí vyjádřit sociální demokraté svoje sympatie a směr, kterým chtějí Českou republiku nadále kormidlovat. Je to největší nehoráznost od chvíle, kdy se Jan Kavan okázale zajímal o to, zdali můžeme vystoupit NATO v předvečer našeho vstupu do systému kolektivní obrany Západu. Paradoxně to pak byl právě on, kdo podepisoval závěrečné vstupní dokumenty. Je tedy jasné, jaký bude hluboký smysl příštích parlamentních voleb. Kam půjde kormidlo, k západu nebo k východu?
Bude to smysl, nikoli téma. Zahraničně politické otázky nejsou nikdy hlavním tématem parlamentních voleb. Což neznamená, že nemají smysl. Když „lid" volil v pětačtyřicátém komunisty, také si málokdo z oněch důvěřivých lidí třímající rudý volební lístek v ruce uvědomoval, že vrhá republiku do Stalinova chomoutu.

Otázka pro Rusy
Jeden z argumentů antiradaristů zní: nejsme informováni. Nikdo není informován dost na to, aby nemusel být informován víc, to je samozřejmé. Tím spíš, když jde o obranné záležitosti, spadající do okruhu vojenského tajemství. Nicméně, měli bychom být informováni z druhé strany. Aktivisté Greenpeace velmi horlivě útočí na západní frontě, horlivě a efektivně. Východní si nevšímají. Proto položme otázky my, přinejmenším jednu: Co Rusku na obranném radaru tolik vadí?
Kdyby se Američané rozhodli postavit v Brdech odpalovací rampu pro atomové nosiče středního doletu, byla by nevrlá odpověď Kremlu pochopitelná. Co ale vadí na radaru a protiraketové obraně? Představme si pana Procházku, který se rozčiluje nad tím, že si pan Říha montuje na domovní dveře bezpečnostní zámek. Co si pomyslet o panu Procházkovi? Jak si vysvětlit jeho rozčilení? Generál Gužinskij v úterý řekl, že nás Rusko nehodlá bombardovat. Vzácný to příklad demokratického přístupu k mezinárodním vztahům! Připomíná to anekdotu o tom, što takoje socialističeskij gumanism: To jde Felix Edmundovič Dzeržinskij po Arbatu a potká holčičku. Řekne jí: Zdrastvuj, děvuška.
A co je na tom gumanistického?
Mohl ji nechat zastřelit!

JAK ŽIVOT JDE: Jak na vodě, tak na souši
Ještě jsem se tu nezmínil o žádné příhodě z dovolené - a byl jsem pryč celých čtrnáct dní! Jistě nečekáte, že tady budu vykládat, jak bylo hezky na Korsice (a opravdu tam bylo moc hezky!). Takže sůpíš se zmíním o nějakých těch iksech a podgerovinách.
Ta dovolená se odehrála na moři, tedy na plachetnici jménem Meguem, na níž jsem se plavil spolu s Ljubou a sedmi dalšími kamarády. Loď řídil kapitán Bobeš Haizler - podrobnosti viz web Acrux Clubu.
Takže jednou jsme s Ljubou vyrazili na gumovém nafukovacím člunu na průzkum ostrůvku vzdáleného asi tři sta metrů od zakotvené Meguem. Jedeme, vylezeme, prozkoumáme, vracíme se - a sto metrů od lodi nám došel benzín. Sundali jsme kryt motoru (byl to nápad Ljuby) a veslovali tímhle plechovým výliskem. Pachtili jsme se zrovna kolem jiné zakotvené plachetnice, loď byla italská. Toť se ví, že zájem byl veliký, a hodní Taliáni, mořský to národ, ná radili: To musíte veslovat! Vezměte si vesla! Vesla!
A horlivě naznačovali veslování. Zřejmě mysleli, že my Středoevropané vesla neznáme.
Ale známe. Jenže je máme na palubě Meguem...
No a pak jsme se po skončení dovolené vraceli Fordem Transitem domů. Cesta předlouhá, měří 1350 km. Střídali jsme se tři řidiči. No a tak tedy mám zrovna moji dvouhodinovou šichtu. Ujmu se volantu a kouknu, kolik mám nafty. Půlku nádrže. Dobrý. Jedu, jedu, padesát kilometrům, sto, sto padesát. Kouknu na palivoměr a vidím, mám půlku nádrže. Pochvaluju si, jak ten plně naložený Transit málo žere, to je vidět solidní auto!
Jenže já nekoukal na palivoměr.
Koukal jsem na ukazatel tepoty v chladiči...
Ne, netlačili jsme Transita. Ale málem jo.