Je to strašné a pokořující, že dva z nejvyšších ústavních činitelů státu se k něčemu tak odpuzujícímu jako je dmychání nenávisti k elitě propůjčují. Kdybych si měl vybrat, zda se víc cítím občanem Unie nebo České republiky, tak volím Unii. Z jednoho prostého důvodu: jejím institucím víc věřím a více si jich vážím. Pracují v nich chytřejší, vzdělanější, noblesnější a elitnější lidé než v našich institucích. Ne, já si nemyslím, že „elitnost“ je něco špatného. Vážím si skutečných elit a naslouchám jejich názoru. Osobně jsem se dosud nesetkal s ničím, co „přišlo z Bruselu“, aby mě to osobně omezilo, otrávilo nebo poškodilo. Ani pro budoucnost se nebojím toho, co přijde z Bruselu, zato se děsím, co pitomého vymyslí naši experti a následně schválí ta tlupa ve sněmovně.

ZLOBENÍ S ASTONEM: Nepochopitelné rozkoše
Pohupování na kolenou, doprovázené říkánkou "takhle jedou páni, takhle jedou dámy", už řadím také mezi rozkoše mnou nepochopitelné. Samozřejmě že i já rajtoval tatínkovi na kolenou a vřískal jsem a mně na kolenou rajtoval i David a o deset let později Irena a teď to dělá Dominika řečená Dodo. Kdyby mě nějaký obr vzal na kolena a děla se mnou "takhle jedou páni, takhle jedou dámy", snažil bych se ho umluvit, aby se mnou dělal něco ve smyslu "takhle páni sedí na barové stoličce". Určitě by mě z toho vzaly plotýnky a spadly by mi brejle.

O to nic. Dítě Dodo radostně vříská. Dožaduje se nového a nového opakování té podivné zábavy. A znáte to - omrzí to baviče mnohem dřív než baveného. Takže jsem se pokusil tomu udělat konec markýrováním pádu. Jako že "takhle padají páni".

No jo, jenže Dodo baví viset hlavou dolů! Nevím, jak to je - třeba v dítěti promlouvají hlasy našich opičích předků. Hlavou dolů, to je "beze mne", jak se dnes hezky říká. Ale pro Dodo se to stalo hlavní atrakcí dne.
Asi tak na půl hodiny, dodám pochmurně.