Její reakci můžete číst, ale nemusíte, shrnu obsah: "já za to nemůžu, zákon nedovoluje".
Nuže, vážená paní ředitelko Příhodová, mně jako občanovi je naprosto jedno, že vám něco zákon nedovoluje. Zákon je špatný a vy jako ředitelka instituce tento zákon naplňující byste měla dělat první poslední, abyste dosáhla jeho změny. Jak to, že se proti němu nestavíte, že se neobracíte na zákonodárce? Jak to, že se o něčem tak zásadním nevede veřejná diskuse? A teď k tomu benzínu, který ničí motory. Buď to co bylo zveřejněno je blábol nebo je to pravda. Jestli je to blábol, měla byste složit funkci. Jestli je pravda, že nějaký řetězec prodává benzín ničící motory, chápu to jako veřejné ohrožení a pak byste snad měla místo legrační pokuty podat trestní oznámení na vám známého pachatele?
Článek je typický příklad byrokratického alibismu. Je to jako když na úsvitu nového režimu úřad pro hospodářskou soutěž potrestal kominíka za to, že je jediný ve městě, takže je to porušení hospodářské soutěže. Paní ředitelka mě nabádá, abych se obrátil na jiné instituce ve věci špatného benzínu. Paní ředitelko, já nejsem státní úředník. Já jsem soukromník, který pracuje v oblasti služeb a platí daně, z nichž jste mimo jiné placena vy. Vy máte konat, vy máte podávat trestní oznámení, pokud se děje něco tak šíleného, jako je prodej benzínu ničící motory. Naznačujete, že váš soukromý názor je jiný. To je pokrytectví, které nemohu nechat bez povšimnutí. Vám je to opravdu jedno? Děláte něco, s čím nesouhlasíte? To vás tak dobře stát platí z peněz daňových poplatníků?
Paní ředitelka považuje můj článek za nekorektní. Já pokládám za nekorektní počínání ČOI a veřejné vyjádření paní ředitelky Jany Příhodové za politováníhodný pohled do duše státního úředníka.
Je-li taková, a ona je taková, pak není divu, že náš stát je takový, jaký je.

JAK ŽIVOT JDE: Včera bylo Digifórum a nic se nestalo
Včerejšek jsem strávil na Digifóru v Kongresovém centru v Praze. "Je to maraton přednášek a seminářů (mám jich tam pět, celkem jich tam je ... co já vím ... v devíti sálech od rána do večera), workshopů a samozřejmě výstava fotografické techniky, takže mi držte palce, ať někde něco nezvorám," psal jsem tu včera, když jsem se na Digifórum chystal. Každý přednášející zná spoustu trapasů, prožil mnoho chvilek, kdy "proletěl blbej anděl".
Bohužel nebo bohudík, nic takového se včera nestalo, snad s tou výjimkou, že jsem prošvihnul začátek první přednášky v domnění, že začínám až v 11 a ve skutečnosti jsem začínal v 9.15 - a jel jsem z domova do Prahy brzy ráno a měl jsme pocit svatosti, že jedu zbytečně brzy. Ale to není nic, co by vydalo na podgerovské vyprávění.
Slabou náplastí byl pán, který při té první prezentaci seděl v první řadě a povykoval:
"Proč tohle povídáte, mě to vůbec nezajímá!"
Když to s obměnou řekl popáté, zeptal jsem se ho, proč tu tedy sedí.
Nad tou otázkou se zadumal a v dumání setrval, takže už dál nerušil a já přišel o vyprávění o tom, jak jsem se po patnácti minutách vrhl na posluchače a řevem ho vyvlekl na chodbu.