Zatím máme zkušenosti jen s nováckým Kotlem. Ten ovšem nebyl modelem pro kultivované politické klání, spíš to byla platforma pro křiklounství z jedné strany a demagogii a umění vykroutit se ze strany druhé. Jen růžolící optimista by si mohl myslet, že Kotel pomohl ke kultivaci českého veřejného prostoru. Před pěti lety Česká televize odmítla nabídku holandského formátu, v němž se simuluje parlament a jehož účastníci vedou diskuse na aktuální politická a společenská témata. Návrh neprošel a politika na českých obrazovkách zůstává v rukou politických matadorů. Dá se tedy odhadovat, že českou verzi „Velkého vůdce“ hned tak neuvidíme. Odpor proti formátu tohoto typu se dá snadno odsoudit argumenty zleva i zprava. Estét mu bude vyčítat vulgarizaci politického diskursu. Nelze připustit, aby se političtí lídři líhli v televizních studiích! Takové úvahy bychom slyšeli v mnohých obměnách.

Zatím se líhli v hospodách, kavárnách a advokátních kancelářích. Nedělejme si iluze, že by přenesení „Velkého vůdce“ na české jeviště změnilo kvalitu politických debat. Nicméně nějakou malou změnu k lepšímu by přinést mohlo. Což je, obávám se, o důvod víc, proč formát zamítnout.

ZLOBENÍ S ASTONEM: Rychlá lekce
Nafouknutý balónek, to je úžasná hračka. Dá se ním například pinkat. Je lehký, takže se pomalu vznáší. Je velký, snadno se do něho trefíte. S takovým balónkem se každý stává elitním volejbalistou, já i Dominka.
Pinkáme. Dominku to baví. Raduje se. Bouchá do balónku se stále větší silou.
Pak mě napadne, že by s ním šel hrát fotbal. Lehce ho naberu placírkou, on pomaličku letí k Domince. Je to mladá učenlivá žena. Taktéž do něho kopne a vrací mi ho. Už nehrajeme volejbal, stáváme se fotbalisty.
Pak balónek přistane Domince u nohou. Napadne ji, že by mohl být zábavné na něj šlapat.
"Nedělej to," varuju ji. "Praskne a bouchne to a upadneš."
Nedbala. Šlapala dál.
Balónek praskl a Dominka upadla.
"Thao! Thao!" vyskočila a běžela ke svému útočišti.
Málokdy je chyba trestána tak rychle.
A za tak malou cenu.