"Nezávislý Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Bezprostředně potom vypukla první izraelsko-arabská válka, během níž opustilo domovy na 700 000 Palestinců - někteří dobrovolně, jiní s kulomety v zádech."
Jak, vypukla? Stát Izrael byl vzápětí přepaden mnohonásobnou arabskou většinou. Takto "vypukla" ta válka. Bylo to přepadení. "Vyhnání" Palestinců bylo jejím přímým důsledkem. Dále čteme: "Dnes žijí v uprchlických táborech na palestinských územích nebo v okolních arabských zemích a vrátit zpět se stále nemohou." To je samozřejmě pravda., V táborech žijí, protože je okolní státy neakceptovaly, nepřijaly, donutily v táborech zůstat. To je v dějinách neslýchaný zločin proti lidskosti, proti lidským právům. Nepamatuju, že by se nad tím veřejnoprávní česká televize pozastavila. Že se nemohou vrátit? Stačilo by, aby Palestinci opustili tezi "Izrael zaženeme do moře". Bohužel, jejich oficiální ideologií je genocida. Vracejí se, aby vraždili a Izraelci se proti nim musí bránit zdí a drátěnými zátarasy. To je pravda, která bohužel stíní radost ze šedesáti let existence jediného demokratického státu Blízkého východu.
Přeji Izraeli a jeho občanům izraelským i arabským, aby láska zvítězila nad nenávistí. Někdy a někde se to stává.

JAK ŽIVOT JDE: Úplně naposledy o Peru
Tak tady to je, ta neoficiální benzínová pumpa, kterou jsem siboval včera jako úplně poslední pozdrav z Peru.

Je to vlastně takové překupnické místo na prodej benzínu v kanystru, který pochází ze zdrojů více méně pokoutních. Nemají tam otevřeno pořád a pro každého. Jsou to takové ty věci, o kterých musíte vědět, pokud jste místní člověk.
Vidíte také, že půda kolem toho domku není zrovna žírná. Velmi často jsem vzpomínal na praotce Čecha, že to místo pro nás nevybral zas tak moc špatně. Kdyby se byl zastavil na tomhle kopečku s neoficiální benzínovou pumpou a tam složil svoje kamenné modly, asi bychom pískali mnohem tenčeji, než pískáme.
A ze mě by možná nebyl vydavatel Hyeny potažmo Neviditelného psa, ale neoficiální pumpík.
Jestlipak bychom taky pořád nadávali? Možná že ne. Neměli bychom na to tolik času, museli bychom se víc ohánět. Ale tímto zjištěním se opravdu už dostávám do luhů domovských a v nich zas nějakou dobu zůstanu.

Dodatek:
Včera jsem zapomněl uploadovat fotku, takže ji dodávám dnes. A dodal jsem tedy jako pokutu za nepozornost ještě jednu.
Takhle to vypadá, když andský Indián zvolá:
"Mámo, skoč pro pivo!"

Mimochodem, to je něco pro naše feministky....
Nemyslete, netropím si z toho legraci. Je to svět, kde se žije a pracuje těžce, mužům i ženám. Ano, děkujme praotci Čechovi, a také našim předkům, kteří dřeli tak strašně, že si jejich osud s osudem ženy na této fotce v ničem nezadal.