Tohle jsou vcelku známé věci a opsalo se o tom mockrát i zde na Neviditelném psu. Což neznamená, že bychom se neměli ptát, co s tím dál? Paní Jacquesová zničila jednomu člověku profesní život. Stala se poslankyní mimo jiné kvůli "popularitě" kterou získala svou rvačkou s policistou. Jistě by bylo slušné, kdyby se mandátu vzdala, ale to je asi takové, jako kdybychom jí navrhovali výlet na planetu Mars. Přesto je zde otázka křivdy, která byla na Čermákovi spáchána. Ta je vyčíslitelná i peněžně. Jak to dopadne? Bude zase daňový poplatník splácet něco, co zavinila hrdinná aktivistka?

ZLOBENÍ S ASTONEM: Na počátku byla čára
Kreslení, to je radostná činnost. Tatínek mi kreslil a rád na to vzpomínám: kreslil mi spoustu věcí, mimo jiné i mapu světa, lepil ji z dílců, pěkně obrázkovou, s výkladem. Byl to kulturně-historický pohled na svět. Mrzí mě, že se mapa nedochovala, kdo ví, kde zůstala ve víru času. Třeba takovou nakreslím Domince.
Tak daleko zatím nejsme. Kreslení s Dominkou, to je kreativita zcela zvláštního druhu.
Dominka má zatím radost z faktu čáry. Připadá jí úžasné, že něco jede po papíře a nechává za sebou stopu. Mezi námi, ono to úžasné skutečně je! Nevnímá, jaký tvar by ta čára měla opisovat, nechápe, že čáru lze směřovat, vést, aby opsala obrys, aby vyjádřila zkratku nějakého objektu.
Zároveň objevuje Dominka tužku. Na jednom konci tužka dělá čáru, na druhém má puntík a ten se dá mačkat. Mezi mačkáním a schopností vytvářet čáru je vztah. Zatím není jasné, jaký vztah to je. Domi po něm pátrá metodou pokus omyl.
Zatím toho moc nenakreslíme. Radost z tvorby v tom ještě není. Ale radost z objevování, ta tam je stoprocentní! Tvorba počká. Je to dáma trpělivá. Jednou i na tu mapu světa dojde.