Kampaň ve stylu "ODS mínus" je naprosto v pořádku, opoziční strana samozřejmě musí před volbami tvrdit, že ta druhá strana, tedy ta momentálně ve vládě, dělá všechno špatně. To že prospívá nejbohatším je bohapustá demagogie, nicméně bez demagogie není předvolební kampaň. Naopak, každí předvolební kampaň je demagogie. Začala s ní ostatně sama ODS billboardovou akcí, ve které tvrdí, že snižuje a zjednodušuje daně. Což je lež jako věž, daně v úhrnu zůstaly stejné a jednoduché nejsou ani za mák.
Takže k těm nejbohatším. Těm žádná vláda ani ne prospívá ani neprospívá. Kdo je závislý na rozhodnutí vlády nemá nárok na to být nejbohatší. Vláda jeparazitní orgán, který s nulovou efektivitou zajišťuje některé z elementárních funkcí státu. O náš blahobyt nebo ne-blahobyt se stará soukromý sektor. Co je ve státních rukou funguje špatně, pokud vůbec. Platí to o vládách dociální demokracie stejně jako o vládě občanských demokratů.

Skončím perličkou na závěr, která svědčí o schopnosti vlády řídit veřejné věci.
Dneska dopoledne v rádiu si povídali s Petrem Mossem, děkanem dopravní fakulty. Ptali se ho, jak to je možné, že se u nás stavějí silnice dráž než jinde. A on moc hezky odpověděl (taky býval ministrem, takže načichl tím způsobem uvažování). Řekl něco v tom smyslu:
Vono jak se to vezme. Něco u nás vyjde dráž, něco míň draho než v cizině. Například náklady na mzdy jsou u nás na 75% průměru v cizině.
Uf! Takže ty maníky, které vidím na stavbě pražského okruhu denně se opírat o lopatu berou u huby. To že v úhrnu ta stavba vyjde dráž než kolik by stále v Německu a v Rakousku? To bezpochyby dělá zisk těch firem, které tu silnici pomalu stavějí. Toto prospívá bohatým, tedy majitelům stavebních firem drancujících státní kasu.
Ale takovou pomoc bohatým asi Paroubek neměl na mysli. Za jeho vlády drancování kvetlo naprosto stejně, jako za vlády ODS.

PSÍ PŘÍHODY: Kocouři přicházejí
Sedíme večer u krbu, Iris si hoví na pelechu číslo 3 u prosklených dveří vedoucích do zahrady. Probíráme události dne. Najednou Iris zvedne hlavu a přísně hledí do tmy.
Víme, kolik uhodilo.
Na základně strategického letectva by se rozblikala červené světla, začala by ječet siréna a strojový hlas z reproduktorů by monotónně opakoval: "Toto není cvičení. Toto není cvičení. Červený poplach, červený poplach."
U nás to je jinak:
Kocouři přicházejí. Kocouři přicházejí.
Nevím, jaký radarový systém upozorní Iris, že se blíží hrozba, která je namířena proti základům smyslu a existence našeho domu a našich životů. Podstatné je, že takový systém existuje a Iris včas upozorní. Vstávám, jdu otevřít a Iris se vyřítí do tmy. Po nějaké době se vrací. Vpouštím ji dovnitř a ona uléhá na pelech číslo 3 a spokojena svým výkonem usíná.

Nicméně naše antikocouří ochrana není bez mezer. Onehdy mi Ljuba hlásila, že se zrzavý kocour, ten nejzlejší a nejdrzejší, procházel po terase. Hned poté jsem se začal shánět po naší myši, o které jsem si tak dlouho myslel že je to rejsek, až e ukázalo, že je to nejspíš myšice lesní Apodemus flavicollis. Že ji ten zrzavý kocour sežral!
Ba ne, nesežral. Zvířátko jsem včera zahlédl paběrkovat u úpatí našeho krmítka. I to má svoje radary a včas se schovalo do své nory pod kamenem.