ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Antidiskriminační kejkle
Antidiskriminační zákon je na spadnutí. Výplod politickém korektnosti bude realizovaný i v naší zemi. Pozastavovat se nad tím má asi takový smysl, jako nářky nad špatný počasím. Je to jedna z těch norem, které se tváří nesmírně vznešeně a humanisticky a v praxi přihrají pod nohy příležitost ke kverulaci nejednomu ničemovi a nemakačenkovi, který si odmítá špinit ruce prací a zato bude mít v malíčku svoje "práva". Jsme poslední země Unie, kde to ještě zavedeno není. Samozřejmě je to jeden z důvodů, proč je celé toto společenství v globálním úpadku, odstupu od někdejší vedoucí světové úlohy evropské civilizace. Stáváme se turistickým skanzenem a pohodlným úročištěm pro "multikulturní komunity".

Komunisté v rámci schvalování zákona, jež bude fakticky jen kapitulací před tlakem politické korektnosti, chtějí napadnout lustrační zákon. I to je stará obehraná píseň. O diskriminaci přece můžeme hovořit jen v souvislosti s něčím, za co člověk nemůže. Jde o rasu, o různé disposice včetně sexuální orientace. Ale nikdo nikoho nenutil stát se tajemníkem komunistické strany - a vedoucí postavení v zákonem definovaných pozicích není žádné "lidské právo". Vyžaduje určité předpoklady, jistě i charakterové. Pokud jde o to, pak u komunistické strany snad můžeme jen pochmurně ocenit, s jako úporností se drží ideologie totality i dvacet let po jejím faktickém krachu - naposledy to osvědčili okázalým přihlášením se k "odkazu Vítězného Února".

JAK ŽIVOT JDE: Kouzelný přehmat
Možná, že vám také chodí podvodné maily jakoby z České spořitelny - jen hlupák by na ně odpovídal a prozrazoval svoje osobní údaje. Dnes mi přišla půvabná varianta této pitomosti:

Rád bych viděl drahouška klienta, který na to skočí, ale při míře blbosti některých lidí nic není vyloučeno.

ZLOBENÍ S ASTONEM: Hra na rozpláclý nos
Na světě je několik miliard důležitých věcí, které musí Dominka objevit. Myslím, že rozpláclý nos je třeba zařadit mezi priority a svoji průvodcovskou roli v putování za objevením tajemství Všehomíra jsem zahájil právě zde, u rozpláclého nosu. Dveře z jídelny do obývacího pokoje jsou prosklené čirým sklem. Postavím Dominku na jednu stranu, sám si kleknu z druhé strany a přitisknu nos ke sklu.
Objev! Dítě je nadšeno, taky chce rozplácnout nos, daří se to úžasně, fotím ji digitálním aparátem, aby viděla, jak jí rozpláclý nos sluší a je nadšena.

Každého poznání je obvykle dosaženo za cenu určitých ztrát, v tomto případě je sklo z obou stran lehce umaštěno. Nevadí to, mastný pás se táhne těsně nad spodním okrajem rámu skla. Uvidíme, jak vysoko se potáhne, záleží na tom, jak dlouho ji bude rozpláclý nos bavit. Pokud jí to vydrží až do tanečních, při její spotřebě masa to odhaduju na metr osmdesát od podlahy.