 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
středa 2.1. 2008,
|
- Předsednictví EU se na šest měsíců ujalo Slovinsko
- Povolební násilí si v Keni vyžádalo už 124 mrtvých, EU volby zpochybnila
- Prezident připomněl, že vstup do Schengenu přináší pozitiva, ale i negativa
- Klaus řekl, že Češi se mají nejlépe od vytvoření samostatného Československa
- Paroubek označil Klausův projev za prázdný a vyčetl mu tzv. reformy i transformaci
- Švejnar doufá, že letošní rok s osmičkou na konci se přiřadí k dalším rokům s touto číslicí
- Filip a zelení odmítli Klausův výrok, že za rostoucími cenami potravin je výroba biopaliv
- Začaly se platit poplatky u lékaře, v lékárně a v nemocnici
- Počasí v Praze: zataženo, teploty kolem 5 stupňů
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ano, žijeme v nejlepším období naší země
Žijeme v něm od 17. listopadu, kdy se prolhaný a zlodějský komunistický režim začal hroutit. Václav Klaus ve svém novoročním projevu měl samozřejmě na mysli období současné. Ano, žijeme v období prosperity, dokonce v období rozmachu, jak to charakterizovala majitelka lyžařského penzionu v rakouských Alpách. Ta to vidí přes kopce, pěkně z dálky, a to je na základní obrysy líp vidět než z bezprostřední blízkosti.
Konjunktura nikdy nebude stejná pro všechny a ti, kteří z ní vytěží míň než jiní nebo vůbec nic, budou vždycky víc křičet a výsledkem nebude žádný libozvuk. Objektivně vzato, mimořádně příznivé období skutečně prožíváme a doceníme ho, až nastanou horší časy a budeme se ohlížet zpět.Klaus sestavil svůj projev optimisticky a sebevědomě. Zapadá do konceptu jeho strategie před volbami na prezidentský úřad. Z tohoto hlediska byla klíčová pasáž o komunistech a ta byla překvapivě zdrženlivá, cituji:
Svými následky naše novodobé dějiny poznamenal na dobu nejdelší únor 1948. Vůči, po něm následujícím čtyřem desetiletím, lhostejní či smířliví být nesmíme. Při jejich hodnocení ale nevystačíme s líbivými proklamacemi, které někteří dnes tak snadno zastávají, protože je už nic nestojí. Bojovat včerejší bitvy není příliš obtížné a odvážné. Nostalgicky vzpomínat na onu prazvláštní jistotu rovnosti v bezmoci a útisku tehdejší doby přijatelné také není.
Klaus tlačí Švejnara, svého doposud jediného protikandidáta, do pozice člověka, který se komunistům podbízí. Věta o "nostalgickém vzpomínání" je dokonce v jistém smyslu vůči komunistům provokativní, protože oni soustavně na dobu otroctví navazují a chtěli by ji znovu nastolit po "přechodném období", jež slibují svým stoupencům. Je to v jistém smyslu výzva Švejnarovi, protože se teď od něho bude čekat reakce: zdrženlivěji se vůči komunistům lze jen těžko vymezovat! Musel by jít do konfrontace, a to by znamenalo jeho prohru, protože komunisté jsou v roli arbitrů, anebo by musel jít komunistům naproti a to by znamenalo body i u části zelených a sociálních demokratů: ti inteligentnějších z nich si uvědomují, že komunisté jsou jejich zásadní protivníci - a v dobách pro komunisty příznivých i věznitelé a vrazi.
Podškrtnuto, sečteno, v novoročním projevu se Václav Klaus opět osvědčil jako zkušený a vyzrálý politik, který jde za svým cílem, tedy za znovuzvolením do funkce prezidenta republiky.
JAK ŽIVOT JDE: Poslední Mohykáni
Vánoční a novoroční svátky mají jednu báječnou vlastnost: účastní se jich všichni, celá země dá nohu z plynu a relaxuje. Teď samozřejmě mi začnou spílat všichni, kdo pracují v oboru obchodu a služeb a v bankách a všude možně jinde, kde se naopak koncem roku pracuje víc než kdekoli jindy. Takže to poopravím, asi tak, že díkybohu patřím k lidem, od kterých se v čase vánočním a novoročním očekává málo nebo skoro nic a užívají si náramného klidu.
O Nový rok jsme udělali malý rodinný výlet - kvůli přítomnosti tří kluků to nebyl výlet ale výprava. Už ne Říp, jako v jiných létech - odradila nás představa půldruhahodinové cesty autem tam a stejnou dobu zase zpátky. Takže výprava se odehrála nedaleko Medníku, trasa Bohuliby - Hadí skála - Třeštibok a zpět, se závěrem u Floriana v Jílovém.
A tam vedle jsme je potkali, poslední Mohykány silvestrovského veselí. Kde se vzaly, tu se vzaly, odkudsi se vykutálely ospalé přiožralé mátohy, jedna se špičatou silvestrovskou čepičkou na hlavě. Tomu se říká výdrž! Do jisté míry poslední Mohykán (doufám že poslední) byl i ten člověk, co u nás ve Zvoli pouštěl ještě v půl šesté večer petardy a rachejtle. Při pohledu za vyděšenou Risi si ale říkám: tohle není obdivuhodná výdrž, to je hulvátství a pitomost.