 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
neděle 11.11. 2007,
|
- Klaus označil Gora za samozvaného velekněze klimatu
- Bouře v Severním moři hrozí záplavami, přímořské státy uzavřely hráze
- České dráhy dostanou poprvé pokutu krajské samosprávy za zpožďování vlaků
- USA a ČR se dohodly, že s návštěvou radaru třetí stranou musí souhlasit oba státy
- ČSSD tvrdí, že za inflaci může reforma, podle MF je ČSSD buď nevědomá, nebo lže
- Julínek odvolal kvůli slučování nemocnic sedm ředitelů státních zdravotních ústavů
- Armáda si připomenula dohodu znamenající konec 1. světové války
- Policie začala hlídat Prahu kvůli sobotním akcím extremistů
- Počasí v Praze: zataženo, větrno, přeháňky
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tři tisíce lidí přišlo na Staroměstské náměstí
Píši tento text po sedmé hodině večerní , v sobotu. Zpravodajství je plné dramatických líčení o bitvách policie s anarchisty. Ovšem, pro
ilustraci: před právnickou fakultou stojí chlapík, zpravodaj ČT, a líčí dramatickým hlasem, co se kolem děje. Neděje se dohromady nic, co by
stálo za fajfku tabáku a tak se lidé kolem hlasitě smějí.
Co je ale podstatné: do centra vyrazily doslova tisíce lidí. Nevěděli, co se bude dít a jestli policie neselže. Prostě přišli. Potkal jsem paní G., dámu už letitou. Dětství strávila v koncentráku. Komentovala, že nemá na kabátě přilepenou židovskou hvězdu. "V koncentráku jsem se jí nanosila dost," řekla mi. Přišli i staří lidé stejně jako mladí, mnozí s dětmi. Někteří na to šli s vtipem - skupinka mládenců přišla oblečená do středověkých brnění s pavézami označenými Davidovou hvězdou. Recesistický transparent napodoboval nacistické logo, bylo na něm napsáno NÁRODNÍ OTVOR - NIC NEŽ NÁDOR. Na první pohled jsem si ho popletl a myslel jsem, že jsem se ocitl mezi nacisty! Potkal jsem tu plno známých - mezi nimi i Jiřího X. Doležala, který před nedávnem navrhoval, aby lidé svolali na ten den "protipožární cvičení" - jako prevenci proti nacistickému pochodňovému průvodu. Pokud jsem si stačil všimnout, nenesl v ruce ani kýbl, ani minimax.
Policie - pokud to mohu posoudit do této chvíle - se připravila dobře. Obsadila okolí někdejšího židovského města. Viděl jsem tři vodní děla a dva obrněné vozy, samozřejmě mnoho dalších policejních vozů. Těžkooděnci zatarasili některé ulice, zřejmě proto, aby rozdělili hloučky anarchistů, kteří zřetelně dávali událostem tón. Ovšem, běda chlapíkovi v bomberu, který se mezi ně vmísí. Před právnickou fakultou dav anarchistů zmlátil jednoho skina těsně před tím, než jsme tam s mou přítelkyní Ljubou Krbovou přišli - a byli jsme svědky pronásledování skina, který se bránil plynovou pistolí.Jestli tedy nacisté chtěli předvést svoji sílu, do této chvíle se jim to až groteskně nepovedlo. Mohou někde v okolních ulicích vyvolat šarvátku, avšak je nepředstavitelné, že by se dostali tam, kam měli namířeno. Mohli bychom z toho mít stoprocentní radost, kdyby to byl výsledek profesionality policie (tu nezpochybňuji) a odhodlání lidí, kteří přišli židovské město bránit. Řádění anarchistů pod záminko "obrany proti fašismu" je právě tak odsouzeníhodné, jako nacistické provokace. Jedni za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou, to je můj dojem z dnešního odpoledne.
PSÍ PŘÍHODY: Dnes trochu smutně
Včera večer jsme s Ljubou navštívili na Mrázovce mladé. Dominika chodí už docela sama, vykračuje si po chodbě, až se jí třepe chochol, který má na hlavě výbojně vytrčený. To je samozřejmě dobře a smutného na tom není vůbec nic.
Takže k tomu opravdu smutnému. Posledně, když jsem tam byl s Iris, oba pejskové leželi pod stolem a poslouchali, co si pánové povídají. Tentokrát jsme tam byli bez Iris, ta zůstala doma, jenže ani Bart neležel pod stolem - už nemá sílu na to, aby překonal schody. S velkou námahou se dostane na nějaký třetí, čtvrtý schod a tam sedí. Nenaříká. Se stářím zápasí stejně urputně, jako dříve zápasil s jedlými psy, čím větší, černější a chlupatější byl, tím líp. Ale tenhle zápas se nedá vyhrát, to nejlepší, co od něho můžeme očekávat, je nějaká dočasná remíza, pauzička, oddálení.
Inu, je mu přes dvanáct let a to je o čtyři roky víc, než jeho život odhadovala psí encyklopedie, kterou jsem zkoumal, když Barta dostala Irena k narozeninám. Což si můžeme říkat jako útěchu, ale ten smutek se tím nerozptýlí.