 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
čtvrtek 30. 8. 2007,
|
- Afghánský Taliban propustil už 12 z 19 jihokorejských rukojmí
- Po vlně násilí vyhlásil irácký premiér zákaz vycházení v Karbale
- Vláda schválila novelu zákoníku práce, která liberalizuje trh
- Nečas s novým úřadem pro zaměstnanost u hejtmanů narazil
- Zdravotně postižení budou s ČSSD připravovat změnu reformy
- NS potvrdil Berdychovi první z trestů, a to 7 let nepodmíněně
- Hoteliéři budou muset platit poplatky za televize a rádia
- Vedení Radiožurnálu se ujme Barbora Tachecí
- Počasí v Praze: zataženo, sucho, chladno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Co by bylo, kdyby
Jižní Korea souhlasila s tím, že její vojáci opustí Afghánistán podle plánu do konce tohoto roku. Měla by se rovněž zastavit práce všech jihokorejských misionářů a lidem ze Soulu by mělo být zakázáno cestovat do Afghánistánu. No ano.
Teď si představte, kdyby před více než padesáti lety takto reagovaly Spojené státy. Komunisté, kteří přepadli jižní část Koreje tankovými jednotkami a bez zásahu Spojených států (pod vlajkou OSN) by zemi trvale ovládli, také odvlekli stovky Američanů neznámo kam. Rodiny dodnes bezvýsledně pátrají po těchto "MIA" a nevzdávají se naděje, že se vyloupnou odněkud ze sibiřského přítmí, třeba zmrzačení, třeba šílení po vynmývání mozků. Podle oficiálních statistik Američanů zahynulo 33686 na bojišti, přitom v zajetí 2806. Celkově padlo 36516 vojáků. To je cena za to, že dnes patří jižní Korea ke svobodným a prosperujícím zemím, zatímco v severní Koreji, kterou se nepodařilo osvobodit mimo jiné i vinou úsilí levicových intelektuálů celého světa, se vraždí, zabíjí a lidé tam umírají hladem, zatímco komunistický režim vyrábí atomovou pumu a rakety.
Takže znovu: jak by vypadala jižní Korea dnes, kdyby tenkrát, před více než padesáti lety se Spojené státy zachovaly jako spráskaný pes?Šílená doba šíleného procesu
Šílených sedm let trvá proces, ve kterém jsou stíhání vedoucí představitelé komerční banky, včetně tehdejšího generálního ředitele Janna Kollwerta. Nejde o maličkost - banka ztratila osm miliard v důsledku pochybnéhoobchodování s rakouskou firmou B.C.L. Trading. Nejvíc v celé kauze zatím - jak se říká - zahučela jedna podřízená úřednice, která prý měla osmimiliardové ztrátě zabránit. Na celém případě je hodně věcí kupodivu. Samozřejmě délka řízení a zřejmá neschopnost našeho soudnictví. A kromě toho je nabíledni další podivení: za co berou ředitelé bank a vysocí manažeři ty astronomicky vysoké platy vyfutrované zlatými padáky, když - jak to tak vypadá - nejsou za nic zodpovědní?
Ovšem není pravda, že v našem bankovnictví neexistuje princip odpovědnosti. Pokladní ze spořitelny přepadené lupiči v Dejvicích byly nedávno odsouzeny k tomu, že ukradené milióny musí splatit.Jak jsme se báli v lese
V podvečer jsme šli s Iris na malou procházku. Vraceli jsme se tou nejbližší lesní pěšinou - právě na té Ljuba našla v těchto dnech opakovaně hříbky.
Právě proto, že je to cesta tak krátká a vede tak jednoznačně a bez okolků do vesnice, nikdo by na ní nehledal žádné houby, spíš by pátral v
odlehlejších končinách. Na přímých krátkých cestách se hříbky nehledají.
Tím míně dobrodružství.
Když jsme byli uprostřed, začalo to. Burácivý zvuk zněl strašlivě v rychle houstnoucí tmě. Napadlo mě, že někde opodál nějaký hulvát tůruje motorku s upilovaným výfukem - a pak jsem si uvědomil, že to není tak dlouho, kdy jsem v těchto místech dokonce viděl hlavu řvoucího srnce. Tentokrát jsem ho nezahlédl, zato slyšet byl náramně.
Třebaže jsem věděl, že zvuk nevychází ani z upilovaného výfuku, ani z hrdla lva, měl jsem všelijaké pocity a bezděčně jsem zrychlil krok. A Iris?
Tvářila se nenápadně a dělala, že v lese není. Za chvilku se to stalo skutkem, vyšli jsme na uvláčené zorané pole, Iris běžela přede mnou a ve zbytkovém světle jsem viděl malinké obláčky, jak se jí zvedají za patičkami. .