JAK ŽIVOT JDE: Už nemám ortézu
Ortéza, to je něco jako dlaha, jenže lehčí a pružnější a k ruce (či jinému oudu) to nepoutají obvazy, nýbrž suché zipy (viděl někdo mokrý zip coby technické řešení, nikoli tedy mokrý zip, který máte v poklopci, když spadnete do vody). Poraněný prst na pravé ruce se mi už hojí a ode dneška nemusím ortézu nosit. Jsem pochopitelně rád, i když se mi po ní bude trochu stýskat. Připadal jsem si jako starý pirát s hákem místo ruky a vcelku pasovala do mého image technofila. Naposledy jsem s ní byl na veřejnosti v úterý, to jsem šel do Hybernie na Dny Panasonicu a tam mi říkali kamarádi: já myslel, že je to nějakej novej typ mobilu nebo laserový ukazovátko nebo PDS nebo kombinace joysticku a touchpadu a von je to blbej fáč!

O tuhle mužnou ozdobu jsem tedy přišel, nicméně i nadále píšu jen dvěma prsty, ten poraněný se sice hejbe, ale netrefuje se do klapek.

Ještě k té ortéze: několikrát se mi stalo, že jsem si nějak shodil Word případně EasyPad, ve kterých píšu. Nevím, jak se to stalo, nejspíš ta ortéza o něco zavadila. Jenže - o co? Není zas tak jednoduché si omylem zavřít textový editor. On se vám při zavírání ptá, jestli to myslíte vážně, že máte neuložíno a podobně. A tady ortéza udělá šup a text je v čudu. Mám ji schovanou, takže bych si ji někdy mohl nasadit a konat s ní pokusy.
Někdy, až nebudu mít opravdu co dělat...