|
Cesta je v nanotechnologiích
Otázka formy setkání s mimozemšťany je skutečně otázkou hypotetickou, protože okolo ní je tolik neznámých, že nelze předvídat prakticky vůbec nic a veškeré scénáře závisí jen na dostatečně bohaté fantazii.
Osobně se domnívám, že jedním ze stěžejních problémů je pochopení funkce a mechanismu vědomí (ve smyslu sebeuvědomování). I když filosofie se s tímto pojmem dovede nějakým způsobem vypořádat, v praxi je tento pojem dodnes obestřen většími záhadami než první tři minuty existence vesmíru. I když princip funkce mozku je dnes postaven z velké části na principu fungování neuronové sítě, je zde celá řada věcí, které lze na tomto principu jen obtížně vysvětlit. Již jen skutečnost, že v praxi musím k tomu, aby se neuronová síť musí nejprve učit, aby si něco zapamatovala. To znamená, že daná úloha se na síť několikrát aplikuje a dle některého z algoritmů se nastavují váhy synapsí a koeficienty neuronů, zajišťující, že na výstupu bude "správná odpověď". Ale v životě existuje mnoho lidí, kteří jedinkrát slyší velmi dlouhý text, přednášku nebo melodii a jsou poté schopni slovo od slova nebo notu za notou vše opakovat. Jaký je v tomto případě mechanismus záznamu informace na úrovni biologického materiálu při takové rychlosti? Proč není v tomto případě nutné aplikovat proces učení?
Z mnoha obdobných otázek se vymyká především otázka vědomí ve výše uvedeném smyslu. Jak vzniká, co je podmínkou vzniku a jak funguje? Je vědomí skutečně jen otázkou mozku lidí? Nemohou být nositelem vědomí i zvířata? Nemohou být nositelem vědomí i jiné materiály než mozek? Většina lidí zřejmě odpoví, že je to pěkná blbost. Ale dokud nebudeme o podstatě vědomí vědět více, nelze asi takovéto tvrzení jen tak vyloučit, byť se zdá absurdní.
Domnívám se, že vědomí je emergentním jevem. Otázkou je na jaké úrovni a za jakých podmínek (nad jakým materiálem) tento jev vzniká. Jediným známým prostředím je zatím lidský mozek. Domnívám se ale, že jev vědomí se objevuje ve větší či menší míře například i u většiny zvířat. Skutečnost, že si s nimi "nerozumíme" toto tvrzení nevylučuje. Úroveň vzájemného porozumnění nebude záviset jen na vědomí samotném, ale z velké části na prostředí a podmínkách, za jakých se vyvíjí. Člověk, který od narození bude žít mezi opicemi bude pravděpodobně svým chováním k nerozeznání od chování opic. Pokud jeho doba pobytu v tomto prostředí přesáhne určitou věkovou hranici, i při přechodu do normálního prostředí mezi lidi se již příliš nezmění. Co tím chci říci. Každá skupina tvorů má "svoje" vědomí, které je závislé na podmínkách vzniku, vývoje a prostředí v němž se nachází. Delfíni mohou mít ve svém prostředí obdobné uvědomění si sami sebe, svého života, jako máme my. Jen prostředí, ve kterém žijí a podmínky, které mají (včetně stavby těla) vedly dohromady k netechnickému vývoji a k jinému chápání věcí, což neznamená, že musí být z určitého hlediska horší (spíše naopak) než naše. Prostě je jiné. Většina z vás, kteří se zde vyjadřujete, asi četla romány Stanislava Lema (např. Nepřemožitelný a Solaris, Invaze z Aldebaranu) či některé romány bratří Strugackých a mnoho dalších. V nich je často do úplnosti dovedena myšlenka, kterou jsem výše naznačil - stručně řečeno - pokud se dvě vědomí vyvíjejí ve specifických podmínkách, mohou být jakkoliv pokročile vyvinutá a nemusejí si vůbec rozumět. Pokud tedy vezmu v úvahu, že podstatu vědomí zatím nechápeme, že nejsme ani na elementární úrovni schopni pochopit vědomí zvířat, tak jsem nesmírně skeptický k myšlence, že pochopíme nějakou mimozemskou civilizaci obdobnou naší. A to zde neuvažuji o mimozemských civilizacích, jejichž vědomí může být emergentním jevem nad zcela jiným materiálem než je biologický materiál jako je náš mozek. Domnívám se, že vznik vědomí může souviset s kvantovou podstatou hmoty. Připusťme třeba, že zmíněný emergentní jev nastane například nad plazmou či nad dostatečně "stlačenou" hmotou neutronové hvězdy. Jak může takové vědomí vypadat a k jaké společnosti se může vyvíjet? Potřebuje vůbec společnost? A co by si asi počalo pokud by se setkalo s tak "nesmyslnou" formou hmoty jako je naše, biologická?
Pokud někde nějaká civilizace vznikla, což asi s hlediska pravděpodobnosti (při rozlehlosti vesmíru, délce trvání a počtu hvězd a potažmo i planet) je velmi pravděpodobné a otázkou zůstává jen jejich četnost, má asi smysl uvažovat jen o kontaktu s civilizací, která je stejné podstaty jako naše - čili má biologický základ. Naše porozumnění struktuře vesmíru je, podobně jako porozumění podstatě vědomí, prakticky nulové. Bylo napsáno mnoho knížek o finální teorii, dospěli jsme k šestici konstant, na nich náš vesmír závisí a nevíme proč. Zatímco Newtnovi rozumněl skoro každý, Einsteinovi jen málo lidí a kvantové teorii ještě méně, tak počet lidí schopných skutečně rozumět a uvažovat v kategoriích soudobých teorií o struktuře času a prostoru by se asi dal spočítat na prstech jedné ruky. Co z toho vyplývá. Budeme-li chtít cestovat do vesmíru dále než jen v rámci naší sluneční soustavy, bude to znamenat, že budeme muset udělat hodně velký pokrok v porozumnění podstatě prostoročasu a to nejen teoreticky, ale dokázat tyto znalosti i na praktické úrovni. Jakékoliv další poznání na úrovni mikrokosmu dnes vyžaduje obrovské prostory a energie. A to se jedná o atomové částice. Připustíme-li, že podstata časoprostoru umožňuje to, jak se pracuje s časoprostorem ve sci-fi literatuře, znamenalo by to zřejmě (kromě dokonalé znalosti jeho podstaty) využívat energie, které jsou pravděpodobně srovnatelné s energíí hvězd. Dnes máme (asi oprávněné) obavy z energie vyráběné v jaderných elektrárnách. Stačí malá chyba a výsledek jsme zažili na vlastní kůži. Nedokáži si představit vývoj a testování zařízení, která by dokázala spolehlivě pracovat s výše zmíněnými energiemi o mnoho řádů vyššími. Tím nemyslím jen současnost ale i poměrně vzdálenou budoucnost. Pokud se vám zdá, že se toto týká naší a ne mimozemské civilizace, myslím si, že vědomí postavené na biologickém základu sice může obsáhnout podstatně více, než dnes umíme my, lidé, ale rozhodně to nebude ve své podstatě řádově více. Takže vyrovnat se s teoretickými otázkami i praktickými aplikacemi prostoročasu bude pro biologickou mimozemskou civilizaci podobně obtížné jako pro nás. Zcela jiná situace může nastat u nebiologických civilizací, ale v tom případě jsem naprostio přesvědčený, že si s nimi neporozumíme z podstaty věci, jak jsem uvedl v první části.
Máme-li tedy vůbec uvažovat o kontaktech civilizací, připadá mi podle mého názoru při zmíněných podmínkách a omezeních reálný jen kontakt na úrovni nanotechnologií. Je to asi jediná varianta, která mi ze současného hlediska našich možností a znalostí připadá smysluplná pro biologickou civilizaci. Předpokládám, že bychom mohli (my lidé, ale tím mám na mysli i jinou civilizaci) v relativně krátkém časovém období (50-100 let) být schopni vyvinout technologie výroby nanopřístrojů, které by byly dostatečně levné a spolehlivé, a které by bylo možné vyslat pomocí malých nenáročných sond na mnoho míst do vesmíru s dostatečně inteligentním software (což je otázka sama pro sebe) a doufat, že někde něco zjistí a podají nám zprávu. Pokud již zde ONI jsou, pak si myslím, že je to v této formě.
Sám čtu sci-fi literaturu již mnoho let a moc bych si přál se někdy dožít setkání s mimozemšťany. Ale s věkem a růstem znalostí (možná si to pletu s počínající demencí) začínám být skeptický. Pokud jednou skutečně přijdou, nepředpokládám, že to bude proto, aby nás zničili. Myslím si, že mezihvězdná expedice je pro biologickou civilizaci příliš velkou investicí, než aby jejím důvodem či cílem bylo například sežrání nás lidí. Problém ovšem je, že ta cesta určitě nějakou dobu potrvá a jak to známe z vlastních zkušeností, vždy se něco může zvrtnout….
Řada zde jen naznačených úvah by mohla vydat na samostatný článek, ale nevydávám knížku, píši jen příspěvek do diskuze, takže to berte s nadhledem.
Praha 15.3.2006
RNDr. J. Ventluka
J.Ventluka@victoria.cz
|