Byl jsem v kosmu

1. část, 2. část, 3. část)

5. Továrna

Měl jsem možnost virtuálně navštívit planetu, na které žili jako lidé někteří Kosmoni bezprostředně před svojí transformací. I když to bylo mnohem srozumitelnější a přijatelnější, pamatuji si málo. Nejvýznamnější byl superrotační motor, používaný mimo jiné k pohonu dopravních prostředků, a to včetně těch, které použili na přepravu z rodné planety na tranzitní. Nejsem si jist, zda jsem to pochopil správně. Všiml jsem si i jednodušších věcí, které používají obdobné principy. Z laického pohledu je to koule, která se jakoby chvěje, ona se uvnitř točí všemi možnými směry a to neuvěřitelně rychle. Vnitřní koule je postupně roztáčena dle os rotace na sebe kolmé, až je dosaženo stavu, kdy se každý bod na povrchu koule pohybuje téměř současně všemi směry v rovině tečující kouli v tomto bodě. Hybnost bodů se mění tak rychle, že není možné určit její směr.Takové čtyři motory jsou propojeny rourami vytvářejícími jehlan- pravidelný čtyřstěn, jsou umístěny v jeho rozích. V mandorle je něco podobného namontováno taky, mají však jiný zdroj energie, který ji získává hroucením prostoru. Zařízení umožňuje eliminování gravitačního působení a přesné stanovení požadované trajektorie v prostoru. Celé zařízení jaksi rezonuje s gravitací okolního vesmíru a pohybuje se v něm zcela libovolně.

Na planetě v okolí výrobního komplexu jsou lokální pozůstatky jakési přírody, působící odumřele. "To bylo jídlo a prostředí pro náš biologický život." "Přivezli jsme biologický život, něco jsme potřebovali do doby transformace. Udržovali jsme tam vhodné podmínky uměle. Už je to vypnuté, žije to samo, ale bez perspektivy."

Mandorlu vyvíjelo na tranzitní planetě několik generací lidí, s jejichž některými potomky se teď bavím. Na téže planetě mi ukázali jakousi díru, kráter, několikanásobně rozměrnější než výrobní zařízení. "Tady se nám to trochu nepovedlo." "Někdo špatně nastavil konfiguraci nově vyvíjeného zdroje energie, ta se uvolnila." " Teď už je to bezpečné." "No." "Rizika jsou pořád, hlavně při cestování do vzdálených oblastí, ale v podstatě to zvládáme." "Když si to někdo namíří moc blízko spontánně zhrouceného prostoru a podcení ho, nemusí to eliminátor utáhnout a skončí v díře." "To však riskují jen zbrklí cvoci, stačí dodržovat pravidla, nezjednodušovat si cestu." Představil jsem si kosmona drceného černou dírou a poprvé si uvědomil tu přirozenou lidskost jejich bytí. Jsou jako my, jen jsou mnohem, mnohem dokonalejší. Smrt je nepříjemná a při pocitu na ni mrazí "Mandorla se zhroutí a je po něm, vědomí je v tahu. Někomu to za to riziko holt stojí."

Všechna zařízení jsou vypnutá, ale prý zcela funkční. Máme je k dispozici, stačí "přijet". "Zvířata nevozíme, kdo to sám nedokáže, byl by jen na obtíž.A navíc by se nedokázal nakonfigurovat, zabilo by ho to."

"Ha my jsme pro vás zvířata?"

"No. Promiň, ulítlo mi to, nemyslím to zle."

Stále víc jsem se smiřoval se skutečností, že člověk není na vrcholu evoluce a pro kosmony jsem jen něco jako trochu chytřejší opice. Nicméně opuštěná obydlí umístěná nedaleko od rozsáhlého komplexu budov jasně připomínala, že tady žili a bydleli lidi z masa a kostí.

"Jo většina z nás byla taky lidmi."

"Vy se vyrábíte?"

"Hm vyrábět, to je dost drsný"

"Je mezi námi dost těch, kteří lidmi nikdy nebyli, ale to bys nepochopil"

Později jsem poznal, že komunikace na téma kosmonů, kteří nevznikli transformací z biologických bytostí je tabu a nemám to řešit. A také vím, že se se mnou žádný takový nebavil. Z náznaků jsem pochopil, že to nejde, že by mě to zabilo.

Na tranzitní planetě jsem také poznal, že je před námi sice dlouhá cesta intelektuálního zrání, ale ne nepřekonatelná. Nebylo tam nic, co by si člověk ve své fantazii nedokázal představit. Což se mi později jinde stalo. Z toho co jsem v továrně a okolí viděl, si pamatuji tři oblasti. Čísla, která jsem po mnoha letech znovu pochopil, znaky, které jsem nepřečetl a neumím přečíst, a elektrosetrvačný motor, u jehož pochopení si nejsem sebou příliš jistý.

6. Čísla

Na tranzitní planetě jsou u zařízení na výrobu mandorly pro člověka na první pohled podivné a nesrozumitelné obrazce. Také kupodivu jakési ručičkové hodiny z velkým množstvím ručiček. Po bližším přezkoumání zjistíte, že jeden druh symbolů vyjadřuje čísla. Čísla nikoliv číslice. Jakékoliv číslo, dokonce i fyzikální veličina konkrétní hodnoty jsou vyjádřeny jediným, naprosto přesným znakem. Číslo vypadá jako soustředné kruhy z různě rozmístěnými tečkami a čárkami v mezikružích. Po bližším přezkoumání zjistíte, že je to dvanáctková soustava. Číslo je zobrazováno systémem podobným, našemu uspořádání ručičkových hodin.

Číslo nula je kružnice s tečkou v místě dvanáctky, číslo jedna je také kružnice s tečkou v místě jedničky a tak to pokračuje až do jedenácti. Dvanáctka je podobná jako nula, ale má ještě další dvě tečky nad kružnicí, jednu nad tečkou nuly a druhou nad tečkou jedničky, většinou je přidána další soustředná kružnice. Počet dvanáctkových řádů je tedy dán počtem soustředných kružnic (12, 144, 1728, 20736,…).

Počet jednotek, dvanáctek, stočtyřiačtyřicítek a tak dál, je dán polohou tečky uvnitř okraje příslušné kružnice. Jakékoliv číslo je tedy jediným znakem bez ohledu na to jak je velké. My takové číslo píšeme jako řadu číslic. Pro dokonalou představu a pochopení dvanáctkového vyjádření čísel, se pokuste zapomenout na desítkovou soustavu. Ukazatel čísla si můžete také představit jako ručičkové hodinky s větším množstvím ručiček různých délek.

Matematické operace s takto zobrazenými dvanáctkovými znaky jsou mnohem jednodušší než z desítkovými, i jejich porovnávání.je jednodušší. Jejich dělitelnost a vzájemné poměry jsou zřejmé na první pohled z geometrického uspořádání obrazce. Ne všechny víceručičkové hodiny, které jsem na tranzitní planetě viděl byly hodinami, většina z nich byly ukazateli číselných parametrů. Uvědomil jsem si, že kdybychom takto počítali a zapisovali čísla na Zemi, můžeme naměřené hodnoty zapisovat přímo jako polohu několika ručiček displeje nejsou hodinami ale číselným displejem. Kosmoni navíc do středu čísla vepisují znak vyjadřující veličinu, která má hodnotu vyjádřenou číslem, nebo znak předmětů jejichž počet číslo vyjadřuje. Je to úsporné a přitom jednoduché.

Pochopil jsem spoustu výhod dvanáctkové soustavy a tohoto jednoznakového zápisu čísel bez užití číslic. Zkuste s těmi obrazci čísel například sčítat či násobit, je to mnohem jednodušší než v desítkové soustavě, konverze na dvojkovou je také jednodušší.

Později jsem si uvědomil, i jinou praktičnost dvanáctkové soustavy. Například, že prostor má tři osy, každá osa má dvě orientace (+ a - ), což je šest směrů, představíme-li si ještě dvě varianty stavu objektu v prostoru máme 12 základních charakteristik objektu v prostoru.

Existuje šest odlišných typů kvarků a s antikvarky tak existuje 12 "stavebních kamenů", pomocí kterých můžeme poskládat všechny hadrony. Existuje šest typů leptonů a ke každému z šestice leptonů existuje partner z antihmoty - antilepton, takže taky dvanáct. Z těchto komponent je poskládáno vše s čím jsme se my lidi dosud setkali a jsme schopni pochopit.

Dvojková soustava je vhodná pro elektronické počítače, pro kvantové je vhodnější dvanáctková. Desítková je hlavně dobrá pro počítání na prstech. Bohužel máme desítkové počítání zaryto hluboko do abstrakce pojmů a vše si v ní proto představujeme. Nebylo tomu tak vždy a nemusí tomu tak být i v budoucnu.

Později mě došlo, že ten kdo vymyslel ručičkové hodinky a vůbec systém dvanácti hodin, byl zřejmě inspirován kosmony. Ale oni mají 144 minut, nevím proč my jich máme 60, asi to špatně pochopil. Den má 12 hodin a historicky je odvozen od otáčení jejich původní prehistorické planety, která už neexistuje.

Zatím co jsem si vše prohlížel hráli kosmoni zvláštní hru z kuličkami dvou barev, protihráči kuličky rozmisťovali do krychlové mřížky. Cítil jsem v nich přitom napětí a silné emoce. Až za pár let, když jsem hrál hru "go" mi došlo, že to byla zřejmě stejná hra, ale v prostoru.

7. Symboly

Setkal jsem se s množstvím ornamentů a obrazců. Bylo zřejmé, že je to záznam myšlenek a významů. Na vysvětlování možná nebyl čas, a nebo z mé strany vůle. Záznamy jsem nepochopil a v paměti si je vybavuji velice mlhavě, přibližně. Každý obrazec připomíná soustavu různě přerušovaných soustředných kružnic, mezi které jsou v některých místech vloženy další menší přerušované soustředné kružnice a nepřerušované soustředné kružnice (čísla). Kružnice je tvořena nějakými symboly, jako by psali do kruhu, dokola ve směru hodin. Přerušení jsou mezery mezi symboly. Řetězce znaků většinou neukončují celou soustřednou kružnici tvořící oblouk znaků. Některé řádky se lámou kolmo a vytvářejí další obvykle menší kružnice a spirály symbolických znaků.

Kosmoni nemají a nepoužívají písmena. Pochopil jsem, že naše písmo používající abecedu je vlastně grafickým vyjádřením zvuků kterými vyjadřujeme myšlenky. Tento způsob psaní textu naše myšlení v mnohém omezuje.

Později mi došlo, zvlášť když jsem si prohlédl znaky používané na Zemi některými východními národy, v čem je hlavní výhoda znakového písma. Znaky nebo symboly mohou vyjadřovat pojmy, akce, události a další objekty s kterými pracují lidské myšlenky. Přitom ten kdo znak napíše může při jeho hlasovém vyjádření vydávat úplně jiné zvuky než ten kdo znak přečte, ale oba zapsanou myšlenku pochopí naprosto stejně. Takhle na Zemi fungují zatím jen číslice, těm rozumí všichni stejně.

Psaní a čtení znaků se odvíjí od pravidel pro jejich tvorbu, která musejí úzce navazovat na kvalitní a praktické analytické roztřídění pojmů. Pojmy, kterými vyjadřujeme myšlenky lze roztřídit do různých skupin dle vlastností a jiných příznaků. Může tak vzniknout celá škála typů, kategorií a pojmů. Různé části znaků pak vyjadřují společnou zobecněnou vlastnost pojmů. Například: objekt- živý- rostlina- strom- lípa- kvetoucí. Vyjadřování tedy není pomocí písmenek a slov, ale pomocí konvencí při zobecňování a konkretizaci pojmů.

Výhodou znakového záznamu je, že sjednocuje abstrakci a metodiku myšlenkové práce s pojmy. To umožní přesnější sdílení myšlenek, bez ohledu na verbální projev myslících. Lidé, kteří vzájemně neznají svoji řeč se obtížně mezi sebou domlouvají, ale mohou spolu hrát například šachy s naprostým porozuměním. U číslic si většina lidí při úvahách představuje příslušný znak a ne slovo.

Myšlení ve zvucích nás značně omezuje v komunikaci a způsobuje spousty nedorozumění plynoucích z odlišného pochopení významu slova. Ztrácíme mnoho času tím, že ostatním vysvětlujeme co si myslíme.

Obrazce tedy pro mne byly stejně nesrozumitelné jako japonská kniha - v obou případech jsem mezi nesrozumitelnými obrazci poznal, jenom kde jsou v textu čísla. Obrazce kosmonů však byly subjektivně jiné než čínské znaky, byly méně spojité a trochu také připomínaly zhuštěný notový záznam. Jednotlivé znaky tvarem vytvářejí kosodélníky s užší základnou. Myšlenkový význam kruhového uspořádávání znaků mi doposud uniká. Přesto jsem nějak intuitivně pochopil, že čím více informací tím je kruh větší a je uvnitř složitěji členěn.

Zvukový způsob komunikace nemá pro kosmony žádný význam, mandorly nejsou, žádným zvukovým rozhraním vybaveny. "Řeč jsme přestali používat ještě na staré planetě. Dávno předtím, než jsme z ní zdrhli. Každému se implementovalo do těla komunikační zařízení. Takový telefon na vysílačku. Vy to budete brzo dělat taky, je to jednoduché." "Dost se tím zrychlí vývoj. Myšlenky budete zaznamenávat bez psaní, přímo z mozku". "Ke každému nápisu je vysílána i komunikační sekvence. Ty nápisy, ty jsou krátké, čtou se rychleji, když jsou napsané, přehrání implantátem je pomalejší. Po transformaci už však písmo nepoužíváme vůbec. To co jsi viděl byly také historické materiály. Způsob záznamu pořád vylepšujeme. Vyznat se v informacích je největší problém. Už jsme několikrát systém uchovávání informací zcela reformovali"

Po návratu mi to připadalo příliš fantastické, když se však za patnáct let objevily GSM sítě, došlo mi že nekecali. Rychlý rozvoj GSM byl jedním z faktorů, který mi připomínal realitu těchto zážitků.

8. Polární život-inteligentní pole

Kosmoni usilují o transformaci svého vědomí do ještě vyšší formy, která existuje na platformě energetického pole. Z hlediska kosmonů je inteligentní pole nesmrtelné. Pulsace vesmíru nijak nelimituje existenci pole. Nebylo mi jasné, jak se může něco nezúčastnit totálního zhroucení Vesmíru, pochopil jsem vše až mnohem později v těch nejméně představitelných souvislostech.

O polární existenci toho kosmoni mnoho nevědí, protože nejsou schopni s touto formou života komunikovat z vlastní vůle. Obdobně, tak jako my nemůžeme sami komunikovat s kosmony. Polární vědomí s některými kosmony komunikovalo, zřejmě z obdobných důvodů, jako kosmoni se mnou. Nechtěli, nebo nemohli nebo nevěděli, ale moc jsem se o této formě života nedozvěděl, nebo si na to nedokážu vzpomenout. Jedna dost podstatná věc mi však byla sdělena:"Inteligentní pole vytváří po zahájení pulsu vesmíru (velkém třesku) genetický samorozbalovací kód a moderuje jím celý vesmír." "Oni jsou příčinou, našeho i vašeho vzniku. My už jsme na cestě, k dosažení formy života žijící věčně." "Život ve formě pole není jen pokračováním života, je současně i jeho začátkem, je to nepřetržitě se uzavírající kruh bytí."

Svoji smrtelnost jsem si uvědomil v kontrastu s pocitem závisti. Umřu a proměním se v nic. K čemu to všechno je, nějaký život, když skončí. "Neber to tak tragicky, je to složitější, žiješ, tak žij, užívej si rozhodování, dokud máš možnost volby""A tvoř, rozdávej myšlenky, přetvářej hmotu, ať po tobě něco zbude. Smrt nemusí být úplný konec."

pokračování)

(

1. část, 2. část, 3. část)