Byl jsem v kosmu

1. část, 2. část, 3. část)

9.

Souznění

Když smrt nemusí být konec, tak ale taky může. To jsou dvě varianty.

"Ne, je to různě, je celá řada možností. Vědomí člověka mění uspořádání svého okolí. Po každém zůstane nějaká stopa."

Informace uložené v mozku jsou samy o sobě jenom formou záznamu. Informace mohou být vyjádřeny různě.

"Realita prostoru, který vidíš, je zobrazena v mozku, ale stejně tak dobře může být zachycena kamerou. Informace v paměti tvého mozku je prakticky stejná jako informace uložená na nějakém vyrobeném technickém médiu. Rozdíl je pouze ve formě uložení, je to technické řešení."

"Když lidé přijdou na stejné místo, mohou ho vnímat stejně: Když někdo vymyslí myšlenku a zaznamená ji, může na základě takového záznamu v jeho mozku vzniknout totožná konfigurace jako v mozku tvůrce, a to i po smrti tvůrce myšlenky."

" Takže ten mrtvý tím ožije?"

"Ne tak docela, jen pasivně, bez vůle, bez schopnosti cokoli ovlivňovat, pokud to nezakomponoval do díla. Je to různé, je to podstata umění, tvoření. Vyjádřit se tak, aby to co největší množství shodně uvažujících lidí stejně pochopilo, ztotožnilo se s tím. Ten přenos, to souznění, to funguje i za živa."

Vždy jsem si na to vzpomněl, když jsem přednášel větší skupině lidí, jakési podvědomé vnímání stavu srozumitelnosti, které mi umožní lépe přizpůsobit sdělování informací. Horší je to když třeba něco napíšu, nedokážu poznat jestli to někdo čte a chápe stejně. Kdykoliv se teď koukám na obrazy, snažím se přemýšlet, zkouším pochopit jaké měl asi pocity autor. Třeba v mém mozku alespoň na malý okamžik ožije. Je mi jasné, že pravděpodobnost a četnost takových "ožití" je přímo úměrná počtu lidí, kteří příslušný výtvor vnímají.

Ne každý však tvoří umělecká díla, ale určitě to platí i na ostatní lidské výtvory. "Nejen výtvory, ale i vzpomínky a myšlenky, při kterých člověk empaticky uvažuje o jiném"

Proto mám pocit, že ženy tak rády, neřeknou co chtějí a usilují o to, abych na to přišel sám. Asi tu schopnost, ona je to asi v podstatě intuice mají nějak citlivější. Dělá jim to podvědomě dobře, proto to chtějí a neuvědomují si proč.

"Čím víc pozitivního po tobě zůstane, tím víc neumřeš úplně. Jsi hlavně informace, v podstatě jen informace, která může existovat nezávisle na těle, ale vůle potřebuje zdroj energie. Bez vůle jsi jen pasivní, ale příjemné to je. Rádi si prohlížíme tvorbu našich předků, je zajímavé představit si jak uvažovali a jim se to taky líbí. Je to taky jeden z důvodů proč tu jsi, chceme lépe chápat svou minulost."

Shoda zobrazených informací zřejmě nastává i v případě, kdy hodně lidí myslí na stejnou věc. To se ti lidi tak trochu podvědomě navzájem vnímají. Paradoxně nemusí dojít ke ztotožnění s myšlenkami autora, jeho vědomí k vytvoření pocitu sounáležitosti není vůbec potřeba. Naprosto postačuje, když se těm lidem v hlavách odehrávají shodně konfigurované myšlenky, takový stav pocítí tím silněji, čím větší je shoda a čím víc jich je.

10. Víra

Když se věřící modlí, myslí stejně, mají stejné myšlenky."Doufám, že nevymyslíš dalšího Boha. Už se to párkrát stalo, po návratu pár takových jako ty začalo tvořit a vymýšlet náboženství. Jo, ten tady taky byl. Nekřivdi mu, možná se mu to trochu pomotalo a zvolil nejjednodušší způsob prodloužení svého bytí. Až tě vrátíme do mozku, budeš v tom mít taky zmatek. Teď máš významně vylepšený vědomí, dostupnější paměť. V mozku to budeš muset přerovnat. Všechno budeš mít v paměti, ale zda si na to dokážeš vzpomenout a pochopit, negarantuju"

Tisíce, miliony lidí synchronizují svoje vědomí a tím oživují toho, co náboženství vymyslel. "Uvažuješ blbě, tím se to všechno zpomaluje. Lidi vymýšlí náboženství tak, aby co nejdýl vydrželo, takže se snaží, aby okolní podmínky byly co nejvíc stejný. Věřící z toho mají taky větší efekt, když se nic nemění. Už to párkrát téměř zastavilo přirozený vývoj. Je to sobecké a krátkozraké. Lidi to zbavuje vlastní odpovědnosti a umožní to přežívat slabým. Strach ze smrti by je ochromil a zabil. Oslabuje to schopnost tvorby a rozhodování, které jsou hlavním smyslem existence vědomí."

Hlasatelé víry, jsou hodně aktivní a mnoho věřících, přesvědčují o své vizi ostatní. Snad o své víře pochybují a každý s jiným názorem v nich vyvolává pochybnosti. Snaží se ho přesvědčit, nebo i zničit, prostě nemít ho na očích.

"Samozřejmě, že každý tvůrce náboženství usiluje o získání co největšího počtu věřících, získává tím vyšší expoziční pravděpodobnost. Pro věřící je šíření víry také výhodné, zvyšuje to jejich vnímání sounáležitosti. Každá víra jednou skončí a nic pozitivního po ní nezůstane, teda většinou. Žádné záhady nejsou, není třeba cokoliv vysvětlovat nějakou magií. Vše je naprosto přirozené a logické."

11. Podstata vesmíru

Bylo mi jasné, že jsme se v naší komunikaci dostali do fáze, ve které se dozvím to hlavní. Problém je, že některé pojmy nedokáži vyjádřit, neexistují pro ně slova a dají se popsat dost obtížně jinými slovy. Sdělení jsem zpočátku vnímal podobně jako naši předci, když jim někdo vysvětloval, že Země není placatá, ale kulatá. Nechápali jak může někdo chodit vzhůru nohama a nespadne.

V té době jsem si představoval hmotu tvořenou atomy, prezentovanými kuličkovým modelem atomu, učili nás to tak ve škole. Při dalším poznávání a chápání mne nepřekvapilo, že struktura není konečná a dále se zpodrobňuje. Další vnitřní podrobnější strukturu částic atomu jsem si dokázal představit, ale představoval jsem si ji špatně, tak jako celý ten atom, tak jako úplně všechno. Zcela pochopit sdělení jsem i Tam dokázal jen na chvíli. Abych ho přijal a vnitřně strávil mi trvalo řadu let. V přijetí a uvěření, že to co mi sdělili je pravda mě čím dál více utvrzovaly informace z oblastí kvantové fyziky o které jsem se začal zajímat. Všechny přibývající objevy fyziků nás pomalu posouvají k pochopení té naprosto neuvěřitelné pravdy.

"Ano téměř na všechny tvé otázky dokážeme odpovědět. Vše co existuje je tvořeno pouze dvanácti typy elementárních objektů. Ne elementárním objektem atom není, ani proton jen elektron, proton je tvořen spojením několika elementárních objektů."

To jsem si představit dokázal.

"Ne foton není částice ani není z ničeho vytvořen, on prostě neexistuje. Světlo, záření nejsou žádné paprsky. K tomu se dostaneme později. Prostě existuje jenom dvanáct elementárních objektů. Elementární objekt je několik skladišť čísel a logika vztahů mezi těmi skladišti"

Chvíli mi trvalo než jsem si dokázal představit elektron jako nějaké sklady, napadla mě představa paměti v kalkulačce.

"Správně, můžeš si elementární objekt představit jako kalkulačku, kalkulačku s dvanácti různými pamětmi. No, elementárních objektů je dvanáct typů, takže dvanáct typů kalkulaček." Představil jsem si kalkulačky jak se motají v prostoru.

"Ne, špatná představa, klidně si je představ jak leží na stole, jsou jich milióny, miliardy, téměř nekonečno, ne jen téměř, nekonečno neexistuje. No to, kolik jich je ještě nemáme spočítané. Prostě těch elementárních objektů je hodně."

Představil jsem si prostory vesmíru včetně prázdnoty a obrovský stůl s kalkulačkami, hromadami kalkulaček různě na obrovské desce stolu. Představoval jsem si prázdná místa něco jakoby prázdný prostor.

"Na to se vykašli, tak ne, normálně spousta kalkulaček, klidně si je představ na jedné hromadě nebo v jedné ploše, všechny vedle sebe, jak chceš, je to úplně jedno. Ano tak. No dál si musíš představit, že elementární objekt, ta pomyslná kalkulačka má šest displejů a na nich zobrazuje to co má uložené v paměti. Ano tak nějak, ale pozor, ony se ty typy kalkulaček od sebe liší hlavně tím, že zobrazují na displejích jiné údaje. Myslím každý typ elementárního objektu, tedy pomyslné kalkulačky zobrazuje šest čísel z šesti pamětí. Ano pamětí je dvanáct, nejde to střídat, prostě těch zbývajících šest nelze zobrazit. Jak se dozvíme co je v těch ostatních pamětech? No, to se nedozvíme. Lze to vypočítat, představ si například, že ty další paměti má ta pomyslná kalkulačka na mezivýpočty."

Vcelku to je divná představa - spousty šestidisplejových kalkulaček. Svoje představy jsem musel postupně hodně měnit a nešlo to příliš snadno.Nechápal jsem způsob vyjádření prostoru a času.

" Zapomeň na prostor, jsou jenom čísla. Jsou to ta čísla v těch kalkulačkách."

Představil jsem si displeje x, y a z a v nich souřadnice.

"To nejsou souřadnice, není žádný střed nebo prostorová mřížka podle které by je bylo možné určit. Dojem prostoru vytvářejí některé elementární objekty tím, že si mezi sebou předávají informace."

Vůbec nic jsem nechápal, začal jsem si představovat dva předměty v prostoru jak si sdělují vzájemnou vzdálenost.

"Je možné si to tak představit, čísla vyjadřují vzdálenosti. Cítím, že představy prostoru se nedokážeš zbavit, chceš-li to všechno pochopit, budeš však muset přijmout fakt že prostor není! Ono nic takového hmotného, jak si ty představuješ není, to je jen tvá interpretace informací, ony se tak zobrazují"

Chvíli jsem přemýšlel a představoval si lidi planety, kolem sebe vidím tmavé temné koule v prostoru, který prý není, vzdálené svítící hvězdy. Když není prostor, nemohou být vzdálené. Takže proč jsem sem tak složitě letěl?

"Je to jednoduché informace uložené v registrech objektů, se mění na základě vzájemného sdělování, říkáme, že objekty jsou v interakci. No a některá čísla v pamětech lze měnit jen přičítáním nebo odečítáním jedničky. Pohyb je vlastně takové přepočítávání"

Vzpomněl jsem na světlo, rychlost světla.

"Světlo to je jen subjektivní, to si objekty vyměňují informace, ano světlo je interakce, prostor je taky interakce."

Dobře jsou to všechno informace, které nějak vnímám, přístroje sbírají, možné to je. Pohyb je postupná změna informací v elementárních objektech. Všechno je složeno z elementárních objektů, předměty, železo. Liší se dle obsažených informací uložených a měnících se v elementárních objektech, s kterých se skládají. Letící kámen, všechny elementární objekty se přepočítávají. Letí má rychlost, rychlost souvisí s časem.

"Čas objektivně existuje, existuje elementární časová jednotka. Informace si elementární objekty předávají ve dvanácti krocích, které se neustále opakují."

Tohle, chápu, takže je to jakýchsi dvanáct snímků každé věci, než se ty snímky pořídí nic se nemění, potom následuje změna na základě obdržených a vypočtených údajů a následuje zase dvanáct snímkování při kterých se nic nemění. Takhle běží čas odměřován elementárními časovými jednotkami. Čas elementárních objektů ze kterých je stvořeno všechno, když nic jiného než elementární objekty není, tak se to týká všeho. Kdo tohle všechno vymyslel a stvořil.

"Inteligentní pole, vědomí inteligentního pole. Vytváří tohle všechno v pravidelných Vesmírných cyklech. My to budeme taky vytvářet. No ty asi ne, ale můžeš tomu pomoci"

Pořád jsem si nedokázal představit, že není nic takového pevného jak to znám, a když už je to teda něco jako počítačový program, takový software tak musí být v něčem uložen.

"Není nikde uložen, je sám v sobě, jsou jenom informace, prostě nic jiného není"

Tahle představa mi dělá problém dodnes. Když jsem někdy před deseti lety viděl film Matrix, říkal jsem si v jeho průběhu:"Jo to je ono" následně jsem byl zklamán. Možná však, že se autoři scénáře báli sdělit pravdu, že nic jiného než software není.

Smiřme se s tím, že všechny elementární objekty, které tvoří Vesmír i nás, jsou v podstatě něco jako software. Jsou to pouze elementární data a pravidla, něco jako skupinky čísel v paměti jejichž hodnoty se liší na základě interakce pravidel a programu. Celý vesmír je z těchto elementárních objektů vytvořen, je v nich zapsán. Celý Vesmír včetně Života v něm a v nás je něco jako software, jsou to jen informace. Základní platforma -galaxie, hvězdy, planety a podobně jsou něco jako operační systém tvořený velkými skupinami elementárních objektů, které jsou ve vzájemné intenzivní interakci - výměně dat. Je to základní platforma, vytvářející prostor pro řetězení dalších složitějších informací umožňující vyjádřit nepřeberné množství naprosto různorodých informací. Hmota tedy není nic "pevného" jak si představujeme. Nic takového pevného totiž vůbec nikde neexistuje. Všechno jsou to informace existující jenom v závislosti sami na sobě.

Elementární objekty a jejich počáteční uspořádání bylo vytvořeno živým polem, inteligentním polem, tedy Životem. Životem, jehož jsme součástí, na jehož rozvoji se podílíme.

Vyrobíme si nová těla a budeme se vyvíjet dál, až se nám podaří znovu stvořit Vesmír.

Myslíme, uvědomujeme si sami sebe, kosmoni taky, inteligentní pole určitě taky, to však moc nechápu.

"Proto je víc typů elementárních objektů, mají odlišná zobrazení svých registrů. Některé nemají informace typu "vzdálenost", nepodílejí se tak na typu interakcí vnímaných jako prostor. Některé nemají ani informace typu "záření". Je to různé, ale vědomí je založeno na jiných typech interakcí než je znáte."

Napadá mne, že asi existuje nějaká duše něco nezávislého na objektech tvořících hmotu, tak jak ji vnímáme.

"Tak to není, konfigurace objektů vytvářejících základy vědomí vstupuje i do interakce s objekty, které znáte, ale ten typ interakce zatím nedokážete zjistit. Nicméně vědomí nutně potřebuje oporu i v konfiguraci objektů, jaké běžně znáte. Tohle vše je potřeba poznat, jinak není možné vědomí transformovat do vyšší formy. No a vytvoření platformy pro vědomí, kterou používá inteligentní pole a neúčastní se běžných interakcí je natolik, komplikované, že jsme ho ještě nedokázali vytvořit."

Lidé z masa a kostí tedy nejsou nic jiného, než složitá struktura informací vyjádřená informačními řetězci vztahů elementárních objektů.

"Ano, my kosmoni jsme také jen o něco složitějším souborem informací. Všichni jsme tvořeni jen soubory složitě propojených informací, ničím jiným. Ty jsi taky jen shluk informací, tvoje Země je jen rozsáhlý komplex informací. Žádná jiná další věc, či co si představuješ není, všechno jsou to jen vztahy a informace. Celá existence je jen zacyklený program, který se neustále mění a opakuje. Život je cyklický program. Život vytváří Vesmír. Ve Vesmíru žije život. My jsme elementem vesmírného Života. My jsme elementem Života, který vytvořil Vesmír. My žijeme a přetváříme Vesmír. Vesmír by nebyl bez Života a Život by nebyl bez Vesmíru. Neexistuje nic mimo Vesmír a Život. Všechno je to jen zacyklená informace, která nemá žádný počátek ani konec."

12. Poslání

Přestože jsou Život i Vesmír věčné, ubírají se cesty vedoucí k uzavření kruhu velice mnohotvárně. Každý z nás má volbu, která je jen na každém jednotlivci určit svůj podíl na přetváření Vesmíru a Života. Smyslem lidského života je ta cesta a zanechání vlastních stop v ní. Pochopení těchto mnou zprostředkovaných informací ostatními je pro mne užitečné, jak už to vyplývá z předchozího. Vzhledem k míře abstrakce, je to také do určité míry otázka víry v to, že sdělené informace jsou pravdivé. Při vysvětlování jsem se mohl dopustit celé řady nepřesností. Jsem jenom člověk s hloupým mozkem a moje vysvětlovací schopnosti jsou tím limitovány. Mohl jsem některé věci špatně pochopit nebo i zaměnit některou myšlenku s fantazií. Přesto doufám, že jsem se vyjádřil alespoň natolik přesně, že sdělené informace pomohou mnohé pochopit a možná i řešit.

Udivují-li Vás uvedené skutečnosti a zdají se Vám nepředstavitelné, pokuste se přemýšlet a vcítit do našich předků, kteří také nechtěli pochopit, že Země je kulatá a není středem vesmíru. Nepochopíte-li nemám Vám to za zlé, vůbec si nejsem jist zda bych tomu věřil já, bez tak osobního téměř hmatatelného prožitku.

V každém případě jsem si jist, že pro nás pro všechny má význam neustále zkoumat podstatu věcí kolem nás, rozvíjet vědecký výzkum a v maximální míře jeho výsledky aplikovat. Musíme vyvíjet maximální úsilí pro zdokonalování lidského myšlení a zvyšování svých schopností. Včetně využití všech prostředků ke zdokonalení svého těla, svého mozku. Jedině tak můžeme urychlit dosažení schopnosti transformovat své vědomí do vyšší formy.

Čím dříve provedou lidé svou transformaci do vyšší formy, tím více nás a naší historie bude v transformovaném vědomí zapamatováno. Nedopusťme pasivní zbabělé zpomalení vývoje a neefektivní spotřebovávání zdrojů na život bez tvorby myšlenek.

Jsme tu proto, abychom tvořili a podíleli se na nekonečném obnovování věčného Vesmíru a Života, jehož jsme na malý okamžik součástí.

Věčný život nám nevytvoří žádná nadpřirozená bytost, musíme si ho vytvořit sami!

Otázky a odpovědi:

• Jak můžete hroutit prostor, když žádný není?

  "Hroucení prostoru je pojem, v podstatě spočívá ve vynulování některých registrů elementárních objektů. Vzniká tak jeden složitější objekt, podobně jako třeba neutron. Ten objekt, však může být tvořen libovolným počtem elementárních objektů a navenek se projevuje jako jeden objekt. Jsou to například černé díry."

• Částice vznikají a zanikají, jak je to možné, když byly vytvořeny na začátku?

  "Jsou to elementární objekty, ale klidně tomu říkej částice. Existují všechny od zahájení cyklu, toho velkého třesku. V tom okamžiku se liší všechny typy částic v hodnotě čísla v jednom registru. Některé registry jsou shodné, v některých je kód, tvořící v celkovém souhrnu program. Následně se vzájemným ovlivňováním mění i další čísla v registrech. A některé interakce, na základě kterých elementární objekt, nebo jejich seskupení dokážete rozpoznat mohou nastat jen pro některé hodnoty stavu registrů. Ve chvíli kdy takový stav nastane, vypadá to z hlediska „zapnutí“ možnosti interakce jakoby elementární objekt vznikl. A když se obsah registru změní a elementární objekt ztratí interakční schopnost, vypadá to jakoby zanikl."

• Existují antičástice?

  "Elementárních objektů je dvanáct typů, ale chovají se dle hodnot ve svých registrech. Pro zjednodušení si lze představit třináctý stavový registr ve kterém je příznak zda je to například antielektron. Existují však i další odlišná zobrazení elementárních objektů něco jako komplexní čísla +e, -e, +je, -je. V těchto stavech EO pak dochází k interakcím na kterých je založeno vědomí."

• Jak velké může být číslo v registru?

  "V podstatě tak velké jako je celkový počet elementárních objektů. Počet elementárních objektů v celém Vesmíru je konečný a konstantní."

• Co dělají kosmoni?

  "Užívají si života, také pracují, teď jsme v práci."

• Opravdu to přesně tak je?

  S těmi objekty je to model, ale je hodně věrohodný, pro všechny úvahy a řešení naprosto postačuje. Další upřesnění by ztížilo chápání a nemělo valný význam.

Vysvětlení elektrosetrvačného motoru:

Pro lepší pochopení začnu vysvětlením jednoduchého principu s jednou osou rotace, tak jak je uvedeno na přiloženém náčrtku. Je to soustava osmi pevných cívek ve statoru a osmi v rotoru.

Rotor není propojen s okolím žádnými vodiči, komunikuje s okolím bezdrátově. Uvnitř rotoru je jednoduchý počítač s bateriovým napájením a vysílač-přijímač pro bezdrátovou komunikaci centrálního rotujícího počítače s okolím. Všechny vývody cívek rotoru jsou vyvedeny na spínané pole. Spínání ovládá centrální počítač. Toto zapojení umožňuje počítači vzájemně propojovat libovolná zakončení libovolných cívek.

Všechny vývody osmi cívek statoru jsou zapojeny do vnějšího spínacího pole. Do tohoto pole jsou navíc přivedeny vývody napájecího zdroje (+ a -) a modulátor proudu (může měnit svou impedanci na základě vnějšího řízení). Spínací pole je podobně jako u rotoru zcela ovládáno počítačem - základním (řídícím). Počítač také ovládá modulátor proudu, přijímá na vstupu informace z čidla polohy rotoru. K řídícímu počítači je také připojen vysílač-přijímač umožňující komunikaci, a tedy i ovládání centrálního-rotujícího počítače.

S tímto jednoduchým motůrkem lze provádět různé legrácky. Stačí napsat ovládací program.

Nejjednodušší je běžné otáčení. Stačí poslat proudový impuls do některé, nebo některých vnějších cívek a současně zapnout vždy odpovídající protilehlou vnitřní cívku tak aby se v ní indukoval proud. Indukovaný proud průběžně přepojit do jiné cívky. Vzniklé magnetické pole bude v interakci (dle zvoleného směru přepnutí vývodů cívky) s magnetickým polem vnější cívky. Dalším přepojováním vnějších a vnitřních cívek lze libovolně volit směr a rychlost otáčení.

Principiálně téměř nic nového (indukční motory jsou běžné), ale programem řízené přepojování cívek bezdrátově ovládaného rotoru zvýší jak účinnost, tak zejména přesnou ovladatelnost.

Přesto by to nebylo nic významného a nechtěl bych ať to někdo postaví, kdyby to nebyl první krok, ke konstrukci něčeho zajímavějšího. Tím je teprve koule, která může libovolně rotovat.

Koule je tvořena například 18 nebo šesti cívkami koulového rotoru a statoru ve tvaru duté koule. Princip ovládání je podobný, pouze ovládací programy mohou být složitější, protože ovládají více rotačních os. Dají se s tím pak dělat různé kousky. Nejednoduší je pohyb koule po pevné podložce. Uváděním rotoru do rotace vůči statoru lze získat setrvačné energie, které mohou být dalším natáčením rotoru orientovány dle potřeby.

Nejednoduší hrátky jsou při zapouzdření statoru do další koule-obalu a přidáním dovnitř napájení z baterie + dálkové ovládání vznikne zajímavá hračka. Koule která se bude valit po pevné podložce libovolným směrem a může i do kopce (pohyb je umožněn třením mezi podložkou a koulí).

Daleko zajímavější efekty nastanou při modulování směru a rychlosti otáčení. Je to jen otázka mechanické pevnosti, jestli se bude koulový rotor schopen pohybu při kterém jeho některé body (s podstatnou hmotou) budou měnit orientaci svého pohybu v rovině tak rychle, že nebude možné určit jejich hybnost. Budou v podstatě synchronní se změnou registrů elementárních objektů, pro které to bude mít důsledek zobrazení jakoby nebyli v pohybu, přitom však v důsledku měnícího se obsahu jiných registrů dojde ke ztrátě schopnosti gravitační interakce při zachování prostorové.

Jestli se to někomu povede postavit tak cestujeme!

(KONEC)

1. část, 2. část, 3. část

Ivo Vašíček virezerva@seznam.cz