Scénář typu zašlápnutý šváb

Motto příspěvku:
„Člověk zašlápne švába bez váhání. Nezajímá se, zda k němu ten zaostalý druh přilezl s vizí vzájemné spolupráce.“

Jsou nám bližší než se zdá. Bohužel:

K vývoji situace: Průzkumné lodě jsou sestřeleny a lidé na orbitu toho do začátku moc nezjistili. Zdá se, že jde o „ocelovou planetu“. Robot všude kam se podíváš, bez známky jakéhokoli tvůrčího intelektu, byť umělého. Zatím musí někdo stát!

Původní ekosystém planety je v ústupu před vysokým stupně industrializace. V podstatě je veškerá fauna a flóra soustředěna jen do malých, uměle vytvářených a striktně oddělených prostředí, ne nepodobných našim zoologickým zahradám. Vyspělá technika je před námi o pěkný kus ve všech směrech, sekci „zbraně“ nevyjímaje.

Až později se ukáže, že za robotickou armádou nestojí počítačový centrální řídící mozek, jak se zprvu domníváme, ale podivné společenství sjednocených vědomí („Hlasy odnikud“). Tato forma života byla kdysi velmi podobná nám lidem. Je to však velmi dávno. Prošli ve vývoji obdobím genetických úprav, později v honbě za dokonalostí kromě genetiky těla objevili i genetiku duše. Podařilo se jim uvolnit vazbu vědomí na tělo a tím dosáhnout stavu, který lidé nazývají s oblibou nesmrtelnost. Nakonec splynula vědomí jednotlivců celého společenství do jednoho společného vědomí. Komunikace mezi lidmi na orbitu a tímto společenstvím není snadná, ale na své úrovni postačí plně k tomu, aby lidem bylo sděleno ultimátní rozhodnutí o jejich celkové eliminaci.

Snaha o vyjednávání - zbytečná, nemáme co nabídnout.

Odpor - vzhledem k technické vyspělosti protivníka bez šance na úspěch.

Vše se zdá ztraceno paradoxně právě proto, že tato entita je ve svých zásadách a postupech tak lidská. Naše rasa, tak jak ji známe dnes, nakonec zcela nevymírá díky podivné nostalgická vazbě společenství na minulost. Díky „nařízení o ochraně druhů“ přežívá několik stovek lidí v zajetí. Pro potřeby výzkumu? Nikoli. Jen tak pro zajímavost.

Milan Březina MilaBrezina@cpoj.cz