|
Je to mýtus
ve sci fi bylo popsáno několik různých způsobů- relativistické lodě které se pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla, mají tu nevýhodu že jejich cesta z hlediska pozemštanů trvá celá staletí, generační lodě takové které jsou osazeny minijaturní společností která na lodi prožije několik generací a teprve vnuci původních kosmonautů se dostanou k cíli, stejná nevýhoda jako vprvním případě/jiná varianta počítá se zmražením posádky/ , potom tu máme pohony které využívají nadprostoru podprostoru a pod. , mají jednu nevýhodu, jsou založeny na fyzikálních zákonech které neexistují. hezky to vyřešil d. adams se svým nepravděpodobnostním pohonem, který využívá existujícího zákona kvantové fyziky že každé těleso ve vesmíru má malou ale nenulovou šanci že se zničehonic octne někde ůplně jinde, takže stačí jen vymyslet zesilovač této pravděpodobnosti a pohon je na světě. já osobně si myslím že ke hvězdám lidstvo ještě přinejmenším několik století cestovat nebude- a možná nikdy.
dávám k zamyšlení- po celá tisíciletí panovala svatá pravda že svět byl stvořen a je vpodstatě neměnný, je to jeviště na kterém se jen mění herci. vědecko technická revoluce to změnila a pro mnohé platí že dříve či později bude možné cokoli že síly vědy nemají žádné hranice. a já se ptám není obojí stejný mýtus
Co se týká mimosmyslového vnímání, považuji název" mimosmyslové" za paradoxní, protože slovo vnímání předpokládá cosi co přichází z vnějšího světa a smysl je cosi co nás od tohoto světa oddeluje a zároven o něm podává zprávu. Tudíž vnímání a smysl jsou věci které mohou existovat pouze společně nebo vůbec. Mimosmyslové vnímání tedy znamená tolik jako vnímání myšlenkových pochodů nebo vnějšího světa jiným smyslem než je u lidí obvyklé. mělo by se tedy říkat spíš neobyčejnosmyslové vnímání.
Mirek Bulava grrhuf@seznam.cz
|