|
Jsou to duchové
Dejme tomu, že jednosměrné plynutí času není po přímce, ale po křivce
v nějakém časovém superprostoru. Pak samozřejmě může tato časová křivka
protnout sama sebe. Nestává se to často, přece jen je to velká náhoda,
nicméně okamžiky "deja vu" nebo intenzivní pocit, že se něco stane a
ono se to pak skutečně stane, zná asi každý. V časovém superprostoru
je takových časových křivek nekonečné množství, každá z nich představuje
svůj vlastní prostoročas a tedy i vlastní vesmír. Protne-li naše časová
křivka jinou, dochází k různým efektům, jako např. fata morgána, výskyt
duchů, výbuch supernovy, nebo třeba větrné víry v naprosto klidném počasí.
Vnímat čas a tedy celý časoprostor, je dáno lidem. Lze tedy soudit, že
bez lidského rodu by nebylo ani času, časoprostoru, vesmíru. Jinými slovy,
náš časoprostor je pouze náš a nejsou v něm v něm žádné jiné bytosti,
které by jej vnímaly stejně. Mimozemské bytosti vnímají čas po svém
a tedy mají svou vlastní časoprostorovou křivku.
A to setkání? To jsou ti duchové přece...
Přemek Fiala
Přemek Fiala p.a.f@podvodnik.cz
|