Není to nic nového a vcelku marně to spojujeme s výsledky irského referenda. Unijní myšlenku odjakživa podporovali voliči ODS. Jsou to většinově lidé vzdělaní a aktivní, kteří chápou, že členství v širokém evropském společenství prospívá jejich životnímu angažmá. Naopak politici ODS jsou neradi, že jim přísný dohled Bruselu „ruší jejich kruhy“, řečeno velmi zdvořile. V druhém táboře je to opačné. Dirigistické principy jsou sympatické sociálním demokratům, odtud tedy sympatie jejich politiků. Jejich voliči se rekrutují převážně z nespokojených a ti mají v nelásce jakoukoli „vrchnost“, pražskou nebo bruselskou.

Všechny tyto tanečky však mají význam ponejvíce folklórní. Pokud máme v Evropě hrát vůbec nějaké housle, musíme se držet evropské taktovky. I kdybychom z Unie nakrásně vystoupili, vzhledem k našim ekonomickým vazbám se i pak budeme muset ohlížet na to, co Brusel chce nebo nechce. Ovšem bez nejmenšího vlivu. Toto si musí uvědomovat každá vláda, včetně té Topolánkovy. A jak tuto prostou myšlenku předestře veřejnosti, to už je její starost. Může je těšit vědomí, že voliči ODS se hněvat nebudou.

PSÍ PŘÍHODY: Do toho nejdu
Nevím, kdy je srnční říje ocifiálně, ale fakticky ji máme za barákem. Ve tři ráno nějaký srnčí pán začal řvát jak pominutý a probudil Iris. Místo aby nás tahala z postele, abych jí otevřeli, že ho potřebuje zakousnout, propadla panice a začala jančit.
Čímž jen potvrdila, co si myslím už dávno. Někdo by měl naučit srnce a srnky něčemu jako judo nebo box. V první fázi by jejich kopance mohly do patřičných mezích poslat neukázněné psy a později, až by se naučili lézt na vysuté střílny, by se mohli pustit do vrahů zvířat ozbrojených puškami.

Jedno i druhé je v nedohlednu. V nedohlednu je i ten halama srnec, zato byl v doslechu, až do pěti do rána. Doufám, že se vyřval a že nás nečeká další chlácholení toho směšného tvora, který má v papírech, že je to pes lovecký.
Zatím ale to vypadá tak, že se Iris rozhodla chodit na procházku jen do míst, kam srnci nepřicházejí. Odpoledne jsem ji směrem k lesu nedostal, mířila k silnici a ke stožárum vysokého napětí. Tak končí poezie vesnické idyly - zrušil ji jeden řvoucí srnec.