ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Věrnost pod bičem
Dva poslanci utekli ovčáckému psu Paroubkovi ze stáda, takže bylo nutno dát najevo, že to byl jen úlet, mimořádná duševní indisposice nebo nějaký omyl: všech stávajících 72 poslanců velebně potvrdilo, že z klubu ČSSD nehodlá vystoupit. Ovšem to neznamená, že při tom zůstane. Podle ústavy má právo každý poslanec jednat za sebe a rozhodovat za sebe a ústava je přece jen pořád ještě něco, co má větší váhu,než Paroubkův bič.

Ať si sociálnědemokratičtí poslanci říkají, co chtějí, jedno je jasné - ve straně panují rozdílné názory, jak dál. Společná cesta s ODS stranu poškodí? Nebo jí uškodí odchod do opozice? Miloš Zeman si myslí to druhé. Selský rozum by napovídal totéž. Z opozičních lavic budou moci sociální demokraté ve spolupráci s komunisty prosadit možná víc, než by se jim dařilo, kdyby vstoupili do chomoutu velké koalice. Byla bytu ale jedna velká nevýhoda, v opozici by neměli sociální demokraté ruce na kohoutku penězovodům. A mít ty ruce na kohoutku a odbočky z penězovodů do vlastních kapes, na to si za osm let u moci náramně zvykli a to je bezpochyby hlavní motiv, proč o velké koalici uvažují.

Pozdní doznání
Po čtrnácti dnech vykrucování přiznala policie, že - v uvozovkách - pochybila, když nechala tři neděle někde válet oznámení o situaci v havíčkobrodské nemocnici a něco pořádného udělala až po dvou měsících, kdy na policii došel primář - detektiv amatér Longin. Zatím se držela směšné výmluvy, že trestní oznámení bylo nejasné. Nad tím aby si jeden hlavu ukroutil. Jaképak nejasné oznámení. Policie je tady od toho, aby případy objasňovala a ne, aby přijímala od občanů případy hotové, v balíčku převázaném mašlí. Policie se prostě zachovala v tomto případu tak, jak to zná nejeden z nás z běžné praxe. Měla tu smůlu, že všechno prasklo a nad hladinu veřejného zájmu se dostaly dvě otřesné skutečnosti: vražedné řádění je jedna z nich, totální lhostejnost a neschopnost policie je druhá věc. V jistém smyslu je to druhé horší.

A ještě něco: nebude snadné dokázat panu Zelenkovi, že opravdu vraždil. Sice se přiznal, jenže si lze snadno představit, že výpověď změní a v této zemi se najdou zástupy rozhořčených ochránců lidských práv, kteří se za něho postaví. Lze si představit, že ho soud osvobodí buď pro nedostatek důkazů, nebo prostě proto, že obhajoba postaví svoji strategii na tezi o nepříčetnosti. Což se děje.
Pak si lze představit zábavný zvrat, až pan Zelenka zažaluje hlavní média v zemi a bude po nich chtít peněžitou kompenzaci za to, že ho nazývala vrahem. No a do třetice, nepříčetný Zelenka se nechá vyléčit a pak bude chtít coby vyléčený nastoupit v nemocnici a když by ho tam nechtěli přijmout, v této zemi se najdou zástupy rozhořčených ochránců lidských práv, kteří se za něho postaví. Hurá!

JAK ŽIVOT JDE: Konečně jsem dvouokec
Omlouvám se za výpadek ve vyprávění o člověčích případně psích příhodách - minulý týden jsem si vrazil borové jehličí do oka a měl jsem problémy s koukáním na obrazovku. Vyléčila mě částečně má regenerační schopnost, částečně oční mastičku, kterou mi předepsala hodná paní doktorka Secká na Senovážném náměstí v optice.

Léčba se neobešla bez komplikací.
Mastičku jsem si přinesl večer domů, oko namazal a mastičku nechal na stole, abych ji našel ráno, až si budu oko mazat znovu. Měl jsem ho mazat třikrát denně. Ráno jsem vstal, šel mazat oko, jenže mastička na stole nebyla. Bylo mi jasné, co se stalo. Mastička padla za oběť uklízecí zběsilosti.
Kampak mohla Ljuba mastičku uklidit?, přemýšlel jsem.
Především ji mohla hodit do koše. V koši nebyla. Pak ji mohla dát do krabice s léčivy. Zdánlivě to bylo pravděpodobnější místo, než koš, ale jen zdánlivě: do krabice se dávají nepoužívané léky. V krabici nebyla.
Zapojil jsem detektivní kolečka v mozku a přemýšlel jsem jak primář Longin. Mastička nebyla jediná věc hodná uklizení a odklizení. Ještě tu byly... pasti na myši!
Ano, jako odpověď na můj nedávný lov na myš ve špajzní skříni mi poslala kamarádka Dagmara tři patentní pastičky z Kanady. Ležely na stole, teď tu neleží.
Šel jsem za Ljubou.
"Kam jsi uklidila pastičky na myši?"
"Myš se vrátila?"
"Ne, potřebuju si léčit oko."
Podívala se na mne pátravě. Jistě ji napadlo, že oko by mohlo počkat, že spíš bych měl léčit něco jiného. Nicméně šla a na jednom velmi nepravděpodobném místě mi ukázala tři pastičky na myši... a krabičku s mastí na oko.
Léčba mohla začít a ejhle, jsem zdráv.