JAK ŽIVOT JDE: Práce kolem trati
Ze Zvole do Prahy (a naopak) rád jezdím přes Vrané, kolem Vltavy. Silnice vede podél trati sázavského pacifiku. Ta je v této době přerušená, uzavřená, vlaky končí ve Zbraslavi: upravuje se terén nad tratí. Včera jsem o těch pracích vedl hovor se stopařkou. Byla to paní ani ne tak moc v letech, jako spíš byla zhuntovaná pivem, bůčkem a závistí vůči sousedům, ta zloba jí čišela z tučného obličeje. Usedla do auta (vezl jsem ji ve směru od Zbraslavi do Vraného). Zapředl jsem asi takový dialog:
Já: Ta stráň padala dolů do kolejí?
Ona: No jo.
Pak bylo chvilku ticho. Stráň je skoro strmá, tedy skoro kolmá. Viděl jsem, že na ní vyřezali stromy, byly to nějaké dřeviny ználetu, břízy a akáty. Vypadala na to, že je to hodně padací stráň. Pročpak asi kácejí ty stromy, napadlo mě, vždyť ty ji drží svými kořeny?
Já: Jenže když to takhle vyřezali, tak ta stráň bude padat o to víc, ne?
Ona: Voni tam něco vysázej.
Pak už jsem se raději na nic neptal, abych náhodou nějakou neslíz.
S těmi stopaři je to zajímavé - na trase Zbraslav - Vraný je vozím často, moc zábavy s nimi není, většinou z nich je cítit chlast, občas pot a smradlavén nohy. Zábavy si s nimi člověk neužije. Příjemní byli stopaři, které jsem vezl daleko do Německa - onehdy, když jsem jel na Photokinu do Kolína nad Rýnem, vezl jsem je až k Norimberku! Studenti, kluk s holkou, povídali jsme si a bylo to fajn. Ta holka vyprávěla, že byla loni stopen až v Iránu. A teď jeli na půlroční stáž do Štrasburku. Upřímně jsem jim pak popřál šťastnou cestu dál... i životem.

PSÍ PŘÍHODY: ***
***